|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
"Délka trvání budoucích trestů.
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 48
"Jest délka utrpení viníka v budoucím životě libovolná, nebo podrobena nějakému zákonu?
„Bůh nejedná nikdy nemilosrdně. Všecko ve vesmíru řídí se dle zákonů, kde se zjevuje Jeho moudrost a Jeho dobrotivost."
Na čem se zakládá délka trápení hříšníka?
„Na čase potřebném k jeho polepšení. Poněvadž jakost trápení a štěstí jest přiměřená stupni očištění ducha, závisí povaha a délka trápení na době, kterou vynaloží na své polepšení. V té míře jak pokračuje a jak se zušlechtí jeho pocity, umenší se jeho utrpení i jakost jeho."
"Ludvík zv. Svatý...:
"
Zdá se trpícímu duchu čas delší nebo kratší než za života?
„Jest spíše delší, neboť nemá spánku. Jen duchům, kteří
dosáhli jistého stupně očištění, zmizí takřka čas před nekonečností."
Může býti trápení ducha věčné?
„Bezpochyby, kdyby byl věčně zlým, to je, kdyby nikdy nečinil pokání a kdyby se nikdy nepolepšil. Potom by také věčně trpěl. Ale Bůh nestvořil žádných bytostí, které by byly zlému odevzdány věčně. On je stvořil jen jako prosté a nevinné bytosti a všechny musí pokračovati v delším neb kratším čase dle své vůle. Tato vůle může se více nebo méně ve svém vývoji zpozditi, ale pokročí přece dříve nebo později pro nevyhnutelnou potřebu, kterou pocítí duch, aby vyšel ze své nízkosti a aby se stal šťastným. Zákon, který řídí tresty, jest tedy především moudrý a blahovolný, poněvadž podrobuje trvání trestu přičinlivosti ducha. Neubírá mi nikdy svobodné vůle, ale když jí zneužívá, trpí za to následky."
Jsou duchové, kteří nečiní nikdy pokání?
„Jsou takoví, jichž pokání přichází velmi pozdě; ale tvrditi, že se nikdy nepolepší, bylo by popírati zákon pokroku a říci, že dítě nemůže se státi dospělým."
Jest délka trestu vždy na vůli závislá ducha? Nejsou takové tresty, které jsou uloženy hříšníku na určitý čas?
„Ano, tresty mohou býti uloženy na jistý čas, ale Bůh, který žádá jen blaho svých tvorů, přijímá vždy pokání. Žádost polepšiti se není niky oslyšena."
Ludvík zv. Svatý: ... .
Dle toho nebyly by uloženy nikdy věčné tresty?
„Ptejte se svého zdravého rozumu a zpytujte, zda-li by věčné zatracení, pro hříchy v několika okamžicích spáchané, nepopíralo dobrotivosti Boží. Čím jest délka života, i kdyby sto let trval, v poměru k věčnosti? Pochopujte dobře toto slovo? Trápení a muka bez konce a bez naděje pro několik hříchů? Nevzpouzí se váš rozum takové myšlence? Že viděli předkové v Pánu všehomíra hrozného a mstivého Boha, tomu lze dobře rozuměti. Oni ve své nevědomosti připisovali Bohu lidské náruživosti, ale to není Bůh křesťanů, který klade lásku, milosrdenství a odpuštění urážek mezi první ctnosti. Mohl by postrádati sám těch vlastností, ze kterých činí povinnost? Není v tom odporu, připisovati Mu nekonečnou dobrotivost a nekonečnou pomstu? Pravíte, že jest především spravedlivý a že člověk ani nepochopuje Jeho spravedlnosti, ale spravedlnost nevylučuje dobrotivosti. On by nebyl dobrotivým, kdyby chtěl největší díl svých stvoření uvrhnouti do strašných a věčných muk. Mohl by udělati svým dítkám povinnost ze spravedlnosti, kdyby jim nebyl udělil prostředků, aby jí pochopili? Ostatně není v tom vznešenost spravedlnosti, spojená s dobrotivostí, když dal trvání trestů v závislosti od přičinlivosti hříšníka, aby se polepšil? Zde vidíte pravdivost těchto slov: „Každému dle jeho činů bude naměřeno."
"Augustin zv. Svatý"... .
„Hleďte bojovati všemi prostředky, které máte ve své moci, proti víře ve věčné tresty, hleďte zničiti tuto myšlenku rouhající se spravedlnosti a dobrotivosti Boží, tento nejhojnější pramen nevěry, materialismu a lhostejnosti, které se uchopily davů od té doby, co se počala jejich inteligence rozvinovati. Duch, který jest hotov, aby se osvítil, kdyby byl jen dost málo vzdělán, pochopil by brzy ohromnou jejich nespravedlnost. Rozum jeho je zavrhuje, a pak již málo schází, aby stotožnil v tomto úsudku nejen trest, který ho pobuřuje, ale i samého Boha, kterému jej připisuje. Odtud pocházejí nesčíslné strasti, které se vrhly na vás a proti kterým my přicházíme, abychom vám podali léky. Úloha, kterou vám naznačujeme, bude vám tím lehčí, poněvadž autority, na které se odvolávají zástupci této víry, vystříhaly se všechny formálně se vyjádřiti. Ani koncilia, ani církevní otcové nerozluštili této vážné otázky. Když (dle evangelistů a bereme alegorická slova Kristova dle písmeny) On hrozil hříšníkům ohněm, který nezhasne, ohněm věčným, není ničeho v jeho slovech, co by dokazovalo, že je věčně zatratil.
Ubohé zbloudilé ovečky, poznejte dobrého pastýře, který k vám přichází, který jest vzdálen toho, aby vás na vždy zapudil od sebe, který však přichází vám sám naproti, aby vás zavedl opět do ovčince. Marnotratné děti, opusťte své dobrovolné vyhnanství, obraťte své kroky k otcovskému domu, neboť Otec vám podává ruce a jest vždy hotov slaviti hody při vašem navrácení se k rodině."
"Lamenais ... :"
„Boje o slovo! Boje o slovo! Neprolili jste již dosti krve? Mají se opět zapalovati hranice? Vy se hádáte o slova: věčnost pokuty a věčnost trestů. Ať bohoslovci zpytují prameny! Naleznou, že hebrejský text nepřipisoval tomuto slovu toho smyslu, který Řekové, Latiníci a novověcí národové přeložili takto : tresty bez konce, neprominutelné, což znamená totéž. Věčnost trestů odpovídá věčnosti hříchu. Ano, dokud bude hřích mezi lidmi, budou trvati i tresty; na tom to tedy záleží, aby se svaté písmo vykládalo v poměrném smyslu. Věčnost trestů jest tedy vztažná a nikoliv svrchovaná. Až se přiblíží den, kdy se všichni lidé pokáním obléknou do roucha nevinnosti, nebude již sténání a skřípění zubů. Lidský rozum jest omezený, to je pravda, ale takový, jaký jest, je darem Božím a pomocí tohoto rozumu není žádný člověk dobré víry, který by jinak rozuměl věčnosti trestů. Věčnost trestů! Pak by se muselo připustiti, že zloba (hřích) jest věčná. Bůh jediný jest věčný, jinak bychom Mu musili odepřít všehomoucnost, nejvznešenější z Jeho vlastností, neboť ten není všemohoucím, který stvoří jakýsi živel, rušící jeho skutky. Nemohl stvořiti věčného zla. Člověče! Nespouštěj tedy již tresty (peklo), plač, doufej, odpokutuj a uchyl se v mysli k Bohu, nekonečně dobrému, všemohoucímu a nejspravedlivějšímu."
"Platon... :"
„Toužiti po sjednocení v Bohu, to je cílem člověčenstva; aby se ho mohlo dosíci, jest zapotřebí tří věcí: Spravedlnosti, lásky a vědy. Tři věci se tomu příčí a protiví, totiž: nespravedlnost, nenávist a nevědomost. Nuže tedy! Vskutku pravím vám, vy zapíráte tyto hlavní zásady, spotvořujíce dvojnásobně, poněvadž připisujete duchu stvořenému více přízně, jemnosti, lásky a pravé spravedlnosti, než připisujete nekonečné bytosti, vy ničíte sami pojem pekla, činíce je směšným a nepřístupným pro svoji víru, jako jest pro vaše srdce hrozným divadlem poprava, hranice a trýznění ve středověku! Když jest již doba slepých odvet na vždy odstraněna ze zákonodárství lidského, doufáte ji ještě zachovati v ideálu? Ó,věřte mi, věřte, bratří v Bohu a v Ježíši Kristu, raději se odhodlejte zničiti všechna svá dogmata, než abyste je nechali špatně změniti, nebo je oživte, otvírajíce je blahodárným vlivům, které dobří duchové v této době do nich vlévají. Pojem pekla se svými hořícími ohništi, se svými vařícími kotly, mohl býti trpěn, to je mohl býti připuštěn v železném století, ale v devatenáctém století není než fantomem (příšerou) schopným pouze, aby malé děti postrašil a ve který děti již nevěří, když vyrostou. Když setrváte v tomto strašlivém bájesloví, zrodíte nevěru, matku všech společenských nepořádků. Třesu se hrůzou, když vidím veškerém společenský pořádek vyvrácený a kroutící se z nedostatku uložení pokuty (pokutové sankce).
Lidé žhoucí a živé víry, vy předchůdci doby světla, chopte se své práce! Nikdo však, abyste zachovali zastaralé bajky, nýbrž abyste obnovili a oživili pravé uložení pokuty ve způsobu a v poměru se svými mravy, city a osvětou své doby.
Co jest vlastně hříšník? Ten, kdo se odvrátí nějakým poblouzněním, nepravým hnutím duše od cíle stvoření, který spočívá v harmonickém vykonávání krásného, dobrého, v mysli pojatého dle nejvznešenějšího vzoru lidského, Bohočlověka Ježíše Krista.
Co jest trest?
Přirozený následek, vyplývající z tohoto nepravého hnutí, potřebný součet bolestí, aby si zošklivil svou ohyzdnost bolestí. Trest je ostnem, který pudí duši trpkostí, aby přišla k sobě a aby se navrátila ku břehu blaženosti. Účel trestu jest jen nahražení a osvobození. Požadovati, aby trest byl věčný za hřích, jenž není věčným, jest nanejvýš bezbožné, nelidské a nesmyslné.
Ó, pravím vám: ustaňte porovnávati dobrotu a jsoucnost Stvořitele se zlobou, s tvorem v jejich věčnosti, to by značilo ustanoviti nezměnitelný zákoník trestní.
Přijměte naopak poznenáhlé zmenšení trestů a trápení, přechody (z jednoho života do druhého) a zasvětíte důkladně citelně Božské jedinství." (Chceme povzbuditi člověk a k dobrému a odvrátiti ho od zlého nadějí na odměnu a strachem před trestem, ale když se tyto tresty představují takovým způsobem, že se rozumu příčí v ně věřiti nebudou míti naň žádného účinku, ba, on zavrhne všecko: formu i základ. Představte mu naopak budoucnost důsledným způsobem, pak jí nezavrhne. Spiritismus podává takové vysvětlení.)
"Pavel, apoštol... :""
Nauka o věčnosti trestu, ve svrchovaném smyslu, dělá z nejvyšší bytosti neuprositelného Boha. Bylo by důsledným tvrditi, že některý mocnář jest velmi dobrým, velmi shovívavým, že žádá jen blaho těch, kteří ho obklopují, ale že jest současně žárlivým, mstivým, neuprositelným, ve své přísnosti a že trestá tři čtvrtě svých poddaných smrtí za malou urážku nebo přestoupení svých zákonů i ty, kteří chybili proto, že jich neznali? Nebyl by tu odpor? Může tedy býti Bůh méně dobrým, než jest nějaký člověk?
Zde se objevuje ještě jiná odporná stránka.
Poněvadž Bůh všecko ví, tedy věděl při stvoření jisté duše, že hřeší; byla tedy od svého stvoření určena k věčnému zatracení. Je to možné, je to rozumné? Naukou o poměrných trestech vše se ospravedlní. Bůh zajisté věděl, že zhřeší, ale On jí dává prostředky, aby se osvítila svou vlastní zkušeností a svými vlastními chybami. Jest zapotřebí, aby odpokutovala své poklesky, aby se v dobrém lépe upevnila, ale dvířka naděje nejsou pro ni navždy uzavřena a Bůh ustanoví dobu jejího osvobození dle jejího přičinění. To může každý pochopiti, to může připustiti i ta nejúzkostlivější logika. Kdyby byly tresty budoucích takto představovány, bylo by méně skeptiků (nevěřících).
Slova „věčný" bylo užíváno často v prosté řeči jako figury (Však i my dnes rádi říkáme: To je věčný proces, věčné čekání, věčný nářek a p. a myslíme snad tím slovem absolutně nekonečný proces, čekání, nebo nářek? Zajisté nikoliv. Je to pouze obrazné rčení. Pozn. vyd.), aby se naznačila doba dlouhého trvání, jejíhož konce lidé nepředvídali, ačkoliv velmi dobře věděli, že ten konec je. My říkáme na příklad, věčný led vysokých hor, točen, ačkoliv víme s jedné strany, že tělesný svět skončí a s druhé strany, že stav těchto krajin může se změniti pravidelným otáčení se osy nebo přírodními převraty. Slovo „věčný" neznamená tedy v tomto případě, „trvající do nekonečna". Když snášíme dlouho trvající nemoc, pravíme, že naši nemoc jest věčná. Proč se divíme, když duchové trpící léta, staletí ano i tisíce let praví totéž? Nezapomínejme zvláště, že jim jejich nízkost nedovoluje viděti konce cesty; oni míní, že trpí bez konce, což jest jejich trestem.
Ostatně jest dnešního dne nauka o materielním ohni, o ohnivých pecích, o trápení, což převzato bylo z pohanského Tartaru, vysokým bohoslovím zcela opuštěna a jen ve školách podávají se ještě strašlivé jinotajné obrazy jeho podstatné pravdy, lidmi více horlivými než osvícenými a to s velikým bezprávím, neboť mladí lidé mohou rozmnožiti počet nevěřících, když se svého strachu sprostili.
Bohosloví dnešního dne uzná, že slova „oheň bylo užíváno jen co podobenství, a že se má tím rozuměti jen jakýsi mravní oheň.
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 49."
."
|
|
|
