|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
""
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 42
"V čem spočívá utrpení nižších duchů?
„To je tak rozličné, jako příčiny, které je způsobily a jest přiměřeno stupni nízkosti, jako jsou rozkoše přiměřené vznešenosti duchů. Útrap nižších duchů dají se shrnouti v toto: Závidí vše, co jim schází, aby byli blaženými a nemohou toho dosáhnouti, vidí štěstí a nemohou se ho dopíditi, trpí žalostí, závistí, zuřivostí a zoufalstvím nad tím, co jim překáží, aby byli šťastnými, hryže je svědomí a mají nevýslovnou mravní úzkost. Žebroní o všecky radosti, ale těch se jim nedostává, což jim působí hrozná muka."
Jest vliv, který mají jedni duchové na druhé, vždy dobrým?
„Jest vždy dobrým od dobrých duchů, což se rozumí samo sebou, ale nedokonalí duchové hledí odvrátiti od cesty dobra a pokání ty, které považují za schopné, že se dají svésti a které často za života přivedli k zlému."
Smrt nás tedy neosvobodí od pokušení?
„Nikoliv, ale vliv zlých duchů na jiné je o mnoho menší než na lidi, poněvadž nemají v tělesných náruživostech pomocníků."
Jak mohou zlí duchové pokoušeti jiné duchy, když nemají pomocníků v náruživostech?
„Nejsou-li náruživosti tělesné, jsou ještě v mysli spozdilých duchů, kteří vzbuzují tyto myšlenky, a strhnou své oběti v místa, kde naleznou pohled na tyto náruživost a na vše to, co je může podněcovati."
Ale k čemu jsou tyto náruživosti, nemají-li již opravdového podnětu?
„To je právě jejich trestem. Lakomec vidí zlato, jehož nemůže míti, prostopášník skvostné hody, na nichž nemůže podílu bráti, ctižádostivý prokazování úcty, kterou závidí, a které nemůže dosíci a podobně."
Které jest to největší utrpení, jež mohou zlí duchové snášeti?
„Popsání morálních muk, jež jsou trestem jistých zločinů, není možné. Sám ten, který je snáší, stěží by vám o nich podal zprávu; ale zajisté nejstrašnější jest myšlenka, že hříšník jest zatracen na věky.
Člověk si dělá o trestech a radostech duše po smrti vznešenější neb nižší pojem dle stavu své inteligence.
Čím se více vzdělává, tím více se očistí a osvobodí z hmoty; pochopí věci z ohledu více rozumného, přestane bráti podobenství obrazné řeči dle písmeny. Osvícenější rozum vás učí, že duše jest spirituelní bytostí a právě tím vám praví, že nemůže býtí postiženy nátlaky, které působí jen na hmotu; ale z toho nenásleduje, že by byla duše zbavena utrpení a že by neobdržela trestu za své hříchy.
Spiritické komunikace ukazují vám budoucí stav duše, ne více jako teorii, nýbrž jako skutečnost. Staví před oči vaše veškeré změny života záhrobního; představují vám je současně jako úplně důsledné následky života pozemského a ačkoliv jsou prosty blouznivého nástroje, lidskou obrazotvorností zplozeného, jsou přece trapné těm, kteří zneužívali svých schopností. Rozličnost těchto následků jest nekonečnou, ale jako všeobecná zásada může se říci:
„Každý jest tím potrestán, čím byl zhřešil."
Proto jsou jedni trestáni neustálým pohledem na zla, která byli spáchali, jiní žalostí, strachem, hanbou, pochybností, osamoceností, tmou a oddělením od bytostí, které milovali atd."
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 43,."
."
|
|
|