„K   písčitému   plácku,   co   zůstávají      v   něm

otisky      nohou   železného      stolu ... 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Je      mi   šest   let     Modrou

oblohu   překryji      hnědou   kostkovanou     

dekou,      obrazy   sám     

si      vybírám 
 
 
 

Mám      „volno“;      neztrácet

nit  -      obava   zbytečná,      poslové

v   rychlém      a    „přesném“      vlaštovčím      letu 
 
 
 

Sváteční      khostn   nešahá      ani   po 

bradu,      bílý   ubrus      s   jemnou  

krajkou,   Panenka      Maria,   a     

dva   andělíčci

jako

korunovační      klenoty 
 
 
 
 
 
 

Vrať   se      na  

místo,   vrať      se   ke

      stolu,

čekají;   Bůh      zná

nejpravější      čas.

.“