Ach, pekelně to bolí,

když mladý poeta

v středu lyrických polí

tak jako od léta

zapomenutý strašák stojí.

Nepochopen se brodí

skrz veršů závěje,

každý, po kom rým hodí,

jen se mu vysměje.

A jizvy se tak těžce hojí.

Kritikem je dnes každý

a básník by už snad

nutkání sebevraždy

podlehl a v smrt pad´

nebýt chráněn své pýchy zbrojí.

Tak od neděle k pátku

lyrik chce s lahví jít,

vývrtka laská zátku,

vínem a sebou zpit

v samochvalném se rochní hnoji.