|
noc sehnula záda
až s ramen sklouzlo ráno ---
opět nahota dne od počátků zrůžovělá
šimrá po skráních a loudí dokonalý pohled
leč na pokyn marnotratnosti se nevstává
spánek zuří a nehodlá se pustit snu
dnes zůstane zbrkle stát
celé dnes v ideální křeči
jakýsi průhledný den
v němž věci mechanicky jdou
až na popravu tich
zas do noci sov
nedobrovolně zlé
až jejich návrat milý Sokrate
vrátí rozumu srdce a srdci smysly
přiznáním bezmoci z blaha vyzpovídané ---
vím že bych při tom všem
krásou napraven mohl být vzhůru
jenomže nejsem dosud celistvý Platón
dokud jsem nepoznal spánek
jen rozpomínám podobná přelévání
chudého přepychu člověka ve velkém
jehož vrcholem je vstát
a zapomenout jakés mu osude přidělil zítra
můj milý Sokrate
až půjdeš také skromně spát
tobě tam budu naslouchat
byť neuroním slovo
než tobě
a jim? dnes už neřeknu nic
| 
