dolej mi úsvit

dvě básně budou v jedné

tvá z rození i poslední

noc na následky nedohlédne

ty na mne o všem pohlédni

dej na čas vale strachu

svým nepohnutým svalem

a vlasy z čela pod papachu --

ať svádějí mne touhou přetroufale

než světlo vysvětí zas prostředky

roklinou ros rozsteskne se

údolí s pečetí dík po sedmé

špinavých příkopů účel rozpitý

těká až zaplaví se naše orbity

po výslyš třetí tmy

dolej mi úsvit prosím

z obou zel probuzení

abych se vjemům nevzpouzel

a přivaž všechnu lítost

pod krk na uzel

šeptnu své múze na duze

žertem že pospolu už nemůžem

zúžit víc než je použito

když

z očí dopadnou sem uřícené samoty

sotva se méně prohne zem

když

ještě stoupnem ze svých oltářů

moc lásky spolu neodnesem

a budem každý os tou zen

sám v zrůžovělé obloze

očekáván svým nepohodlím --

důvěr dvě zachmuřené modly

jestli jsme d’osud neuhodli

víc nedohodnem – štěk koroze

a tíže přibívává nohu po noze

k neúniku z tich

pijem-li na vzdor známosti