Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 22.12.
Šimon
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<Zpátky Sen druhý z kolekce Sny
Autor: the_dark_side_of_me (Občasný) - publikováno 11.1.2006 (00:37:39)
Pokračování>
Sedím na posteli a snažím se rozlepit slepené oči. Zuřivě šmátrám po cigaretách, a už se nemůžu dočkat, až první šluk projede mé plíce. Zívám. Vzpomínám. Na včerejší noc. Co se stalo? Mozek mi ještě nepracuje tak, jak by měl. Začínám vidět a rozeznávat barvy. Hnědá, nebo snad žlutá? Nejsem schopný určit, jaký nádech má barva pokoje. Venku svítá a přes tmavý závěs dovnitř prostupuje jenom zbytkové světlo. Další zívnutí. Vstanu z postele a podívám se na stůl - plný popelník, pár plechovek piva, prázdná láhev tequily, dvě skleničky. Dvě skleničky? Rozhlédu se po pokoji. Nikdo tu není. Místo na posteli je prázdné. Sice jsem spal nahý, ale to není tak neobvyklé. Snažím se probudit mozek k větší aktivitě, ale ten bolestně začne protestovat.
Vaří mi voda, ale já si stejně pořád dál okusuju nehet na palci. Kdo jsi byla, žes odešla beze slova? Jenom vzkaz na nočním stolku. Cigareta v ruce mě začíná pálit a tak ji zamáčknu. Vypínám vařič a zalívám si kafe. Nepřítomně míchám lžičkou ve vařícím nápoji. Kdo jsi? Neznámý anděl. Pohled na hodiny mě vyděsí - je skoro pět odpoledne. Nemám sice nic na práci, ale i tak. Než kafe vystydne, půjdu si dát sprchu.
Studená voda mi dělá dobře, mozek konečně začíná spolupracovat. Vzpomínám si jenom na vůni, která mi připomínala sluncem vyhřátou trávu uprostřed parného léta, barvu vlasů, která byla tmavší než antracit, a oči, ve kterých bys mě dokázala utopit. Kolik ostatních jsi už takhle utopila? Kdo jsi? Proč si nemůžu vzpomenout na jméno? Řekla jsi mi ho vůbec? Nebo jsi mou nocí proplula jako kometa a nenachala tady vůbec nic? Jenom čtyři slova a vůni, která mi i teď vniká do nosu a nalazuje mě do melancholie. Kdo jsi? Jsi vůbec? V tom se podrbu na zádech a ucítím škrábance od tvých nehtů. Takže skutečně jsi. Byla jsi tu a milovala ses se mnou. Proč si nemůžu rozpomenout?
Přichází to ke mně po dávkách, jako když se feťák sjede a čeká na nájezd, a ten se dostavuje po skocích. Nejprve jméno. Radka. Jméno, které budu ode dneška až do konce svých dní uctívat. Pak mi vyvstane v paměti tvář - už ne jenom jednotlivé detaily, ale celá ta nádherná tvář. Rty, tak horké a vášnivé, když se tiskly k mým. Přerývaný dech, s příchutí tequily a citrónu. Jazyk, tak sladký až to bolelo, když hladově pátral v mých ústech. Dokonalé bíle zuby. Nádherně tvarovaný nos. Tváře, ani pohublé, ani vystouplé. A oči, oči ve kterých bych se dokázal utopit, a nejen já, ale i všichni, co znám. Vysoké čelo s perfektní klenbou. A vlasy, tak jemné a hebké, a přitom pevné. Ach ano, už si vzpomínám. Kdo jsi? A kde jsi?
Labutí krk a hladká šíje. Hubené ruce, ale tak zkušené, když mě hladily. Nádherná ňadra s bradavkami jako hrozinky, když jsi je tlačila hlouběji a hlouběji do mých úst. Měkké a krémové bříško s tmavým trojúhlníkem ochlupení. Ladná křivka stehen přecházející do ještě ladnějších lýtek a malinkých nohou. A co teprve tvé intimní partie. Dokonale tvarované, přinášející neuvěřitelnou slast. Pamatuju si na tvé pohyby, vyrážející proti mým. Taková zuřivost, taková žádostivost. Taková zkušenost. Připadal jsem si s tebou jako titán. Kdo jsi, a kam jsi utekla. A hlavně proč. Řekla jsi mi, že mě miluješ. To byla jen milosrdná lež. Potřeboval jsi mě. A já tebe. Dokonalá žena.
Teď už nám to nikdo nikdy nevezme. 
Chci tě vidět, ještě jednou. Ještě jednou cítit tu neuvěřitelnou vůni mladé trávy, prohřáté letním sluncem. Chci cítít tvé rty na mých. Chci proniknout až na samé dno tebe.
Zapalím si další cigaretu a zmuchlaná krabička letí do koše. Ještě pořád není konec. Nejdřív ses mi jenom zdála, a pak jsi přišla. Kdo jsi a co po mě chceš? Doufám, že tě ještě jednou uvidím. Radko. Lásko. K nosu si přistrčím tu jedinou věc, která tu po tobě zbyla a naposled se nadechnu. I když je to jenom papír, mám pocit, jako kdybys tu stála za mnou a já znovu ucítil tu vůni.
„Bylo to krásné, děkuji. R.“

Poznámky k tomuto příspěvku
Lamarski (Občasný) - 11.1.2006 > Začátek mi přišel lepší než první/druhý díl. Pak už to není můj šálek čaje. Pasáže z červené knihovny bych viděla poetičtější. Jistě se však najde někdo, koho to osloví:)
<reagovat 
 the_dark_side_of_me (Občasný) - 12.1.2006 > Lamarski> diky...
bohužel, tohle poeticky působit nemá, takže učel byl splněn
<reagovat 
sibyla (Občasný) - 15.2.2006 > Zatím jsem četla první a druhý díl. Mně se to líbí. Oslovilo mě to. Ono každému se vždy líbí něco jiného. Ale zaujalo to a tak si jdu ráda přečíst pokračování. :-)))
Piš dál, na kritiky nedej.
Body: 5
<reagovat 
sibyla (Občasný) - 15.2.2006 > Je to opravdu popsaný moc krásně.:-)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
Zpátky   
1 (2) 3 4 5 6
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter