|
| |
 |
|  |
Cuius regio, eius religio (Čí vláda, toho náboženství)
Skoro se zdá nepravděpodobné, že písemně nabylo toto rčení platnosti až teprve uzavřením tzv. Augšpurského míru v roce 1555. Lze totiž s jistotou tvrdit, že tohoto principu využívali panovníci ve všech předcházejících etapách. Vždy lidé něčemu věřili, něčeho se báli. I ve starověkých dějinách tvořilo náboženství nedílnou součást v každodenním životě lidí, a že platilo plně v souladu s panovníkem, je logické.
Někde existovalo jako samostatná složka vedle panovníka, jindy byl úřad nejvyššího kněze spojován s královskou mocí.
Typickým příladem, který ilustruje naprostou závislost náboženství na postavě vládce, je uspořádání v Egyptě. I zde zaujímalo chrámové kněžstvo významnou roli ve státě. Ale za vlády Amenhotepa IV. (1364-1347) vypukl mocenský konflikt mezi ústřední vládou a chrámovým kněžstvem. O typu víry rozhodlo silnější postavení jedné ze stran. Panovník zakázal kult Amóna i jiných egyptských bohů a zavedl kult Slunce. Bůh Slunce Ré byl uctíván v podobě jako sluneční kotouč zvaný Aton. Změnil si své jméno Amenhotep (Amón je spokojen) na Achnaton (prospěšný Atonovi). Založil nové sídelní místo, místo Vésetu do nového města Achetaton (Obzor Atonův). Jeho nástupce Tutanchaton změnil své jméno na Tutanchamón, opět přenesl sídelní město do Vésetu a upevnil tak opět mocenské pozice kněžích vésetského chrámu i kult boha Amóna .
Starověká epocha má pro studium různých náboženství velký význam. Právě zde vedle polyteismu mají své kořeny i počátky ostatních typů monoteistických vír, které se právě zde nejvíce mezi sebou ovlivňovaly a průběhem dějin byly usměrňovány do své dnešní podoby. Ani jedno z nich nepřinášelo svým vyznavačům cestu sypanou růžemi. Něco zcela nového, které navíc nebylo v souladu se zájmem panovníka nevznikalo ani lehce ani bez obětí. Proč bylo vlastně nutné, aby vedle starých existujících a plně využívaných náboženství vznikala zcela nová ?
Na počátku jejich vzniku vždy stála touha po něčem mravně lepším a vyšším, tehdejší náboženství sloužila především k podpoře panovníka, případně bohatší části populace. Zcela logicky tedy průkopníci nových typů prosazují protipól existujících náboženství, která by byla pro jejich životní styl bližší a přinášela jim východisko z jejich často neutěšených životních podmínek.
Víra a náboženství neznamená totéž. Pokud je náboženství propagováno nějakým sdružením, organizací, jedná se téměř vždy spíše o ideologii části populace, jejímž hlavním posláním je rozšiřovat svou členskou základnu.
Příště: Etruské náboženství
|
|
|
