Loučení
Zabila mnohé, když zabila sebe, naděje, pocity, radost i žal.
Zabila mnohé a především tebe, zničila všechno, co osud ji dal.
Pohřbila lásku, když dala ti sbohem.
Když zavřela oči, rozbila sny.
Zhřešila těžce a zhřešila v mnohém.
Zmizely noci a splynuly dny.
Splynuly v moře, kde nežijí ryby, v moře, co rychle vysychá.
V perlách jsou úspěchy, v oblázcích chyby, v písku pak smrt je ukrytá.
V západu slunce teď zříš její tváře, loučí se s tebou každý den.
Tvé oči se vpíjí do sluneční záře, než zmizí ti zase a skončí tvůj sen.
Jen otřeš své slzy a myslíš zas na ni, tajně ji líbáš, přesto nedýchá.
Pak s lehkostí pírka a podobna lani, upadne zase, do vln, do ticha.
Už stokrát¢s ji našel a stokrát objímal.
Stokrát ses modlil, aby mohla žít.
Už stokrát¢s ji ztratil a stokrát proklínal
Všechno je marné, nech ji odejít.
|