|
|
|
| |
Historick é nálezy starých biblických textů
V této kapitole bychom měli především krátce pohovořit především o archeologických nálezech biblických textů, které se nám z dřívějších dob dochovaly, z jakých částí se Bible skládá a v jakých jazycích byla Bible původně napsána.
Slovo biblio v řečtině znamená kniha. Bibli přitom nemůžeme chápat jako jedinou knihu, nýbrž jako knihovnu mnoha rozdílných knih. Nalézáme tu knihy právního charakteru, knihy cestopisné, knihy přísloví, divadelní hry, poezii a.j. Jednoho dne tedy musel přijít někdo, kdo vzal nějaké množství knih, svázal jej a řekl, tak toto je Bible.
Bibli lze rozdělit do tří částí a to na - Nový zákon, Starý zákon a Apokryfy.
Nový zákon
Celý Nový zákon je napsán v řečtině ve 2.polovině 1.století po Kr. (některé jeho části jsou zřídka napsány později). Zachycuje události asi půl století, je znatelně méně rozsáhlý, než-li Starý zákon.
Starý zákon
Pokud se na Starý zákon nebudeme dívat z legendárního hlediska, je přinejmenším jisté, že popisuje období více než-li dvou tisíciletí. Z cestopisného hlediska vypráví o vyvoleném národě, který putoval od dolního toku řeky Eufrat do Egypta, kde se mu v některých ohledech vedlo poměrně dobře, byl zde však poddaným národem a musel sloužit faraónu. Z Egypta se poté odebral do země zaslíbené (později Izraele), kam po dlouhé době skutečně doputoval. Vybudoval zde veliké Davidovo a Šalamounovo království, … knihy vypráví o tvorbě náboženství i o velikých bojích, které jej čekaly se sousedními národy. Část Starého zákona – Zákon – v hebrejštině Tóra, tvořilo pět knih.
Původním jazykem Starého zákona byla hebrejština. Zpočátku byl psán na papyrus, od 4.století před Kr. na velín. Archy papyru byly na konci sešity k sobě, stočeny do svitků a uchovávány ve válcích. Listy velínu byly spojeny jako listy u moderní knihy a výslednému předmětu se říkalo kodex.
Apokryfy
Staří řečtí překladatelé Bible do Septuaginty (tak označujeme nejstarší řecký překlad Starého zákona) zahrnuli 14 knih, které nebyly a nejsou v žádném hebrejském textu. Těmto knihám říkáme apokryfy. Navzdory pochybám o své duchovní hodnotě, které byly po věky tu více tu méně zdůrazňovány, se tyto knihy do křesťanských Biblí dostaly a zůstaly tam.
Co se z tohoto všeho dochovalo ?
Uchovalo se mezi dvěma až třemi tisíci biblických rukopisů, které sahají od jediné knihy nebo částí knihy v podstatě k úplným zákonům a Biblím. Rukopisů na papyru je méně a jsou spíše zlomkovité. Nic podobného prvnímu vydání nepřežilo.
Objev svitků v Kumránu
Roku 1947 mladý pasák koz v Kumránu u Mrtvého moře narazil na skrýš, která nebyla porušena po 2000 let. (Co se pamatuji, někde jsem četl, že tomu bylo tak, že tento chlapec našel v jakési jeskyni díru, do které vhodil kamének. Něco tam zařinčelo, jako nádoby. Tedy ulekl se a utekl vše povědět domů. Lidé tam našli nějaké svitky, o těch se pak dozvěděli archeologové.) Byl to objev ohromující, nalezly se totiž stovky hebrejských svitků v tamních jedenácti jeskyních. Byly nalezeny zlomky všech starozákonních knih, kromě jedné, je to v dnešní době nejstarší biblický dokument, který máme (pochází až ze 3.století před Kr.). Na svitkách archeology především zajímalo, jak se text Bible za oněch 2000 let stálými opisy změnil. Překvapivé na celé věci bylo, že při tomto porovnání textů s dnešními byly texty totožné ( až na drobné nepodstatné chyby v opise způsobené především tím, že si písař udělal na okraji textu pro sebe poznámku a jiný ji pak do dalšího opisu opsal).
Nejstarší dochovaný text starého zákona dochovaný z Alexandrie
Nejstarší celistvý text Starého zákona, tzv. Septuaginta, který se nám dodnes zachoval, je však psán řecky, nikoliv hebrejsky. Byl napsán v Alexandrii ve 3. a 2. století před Kr. pro řecky mluvící Židy. (zde též vznikly ony výše zmíněné apokryfy).
Nejstarší dochovaný celek Bible
Bible jako celek se v nejstarší své verzi dochovala ve dvou rukopisech ze 4.století. Jsou to Codex Vaticanus a Codex Sinaiticus.
Codex Sinaiticus byl objeven v roce 1859 v klášteře na hoře Sínaj. Tehdy byl darován ruskému carovi, dnes se nachází v Britském muzeu.
Čerpáno z publikace Kdo je kdo v Bibli, Peter Calvocoressi, Baronet, Praha 1996 a jiných drobnějších zdrojů.
|
|
|