Zítra ráno

zítra ráno asi brzy vstanu

a zaprodám svou šedou duši Ďáblu

- sepranou košili si jen pod postelí najdu

a v tom mlhavém ranním chladnu

do sámošky vedle domu vyrazím

nakoupit tam pár rohlíků a kávu

a k tomu ňáký sladký do košíku přibalit

pak rychle zpátky v tom mlhavém ránu

- dřív než ze zastávky dojde

nechci totiž hosta urazit!

až usrknem si spolu šálek levné kávy

až čas se kolem v bytě temně zpomalí

řeknu mu co na srdci mám

já povím co mně pálí

on bezesporu si s tím lehce poradí!

však za ty nesčíselné roky

už jinší jistě si ho na snídani zvali

a jistě mu i mnohé věci povídali…

on moudrý je a bradku svou si zlehka pohladí

pak – doufám – svoje řešení mi tiše prozradí

jak na Markétu vyzrát?

a jak dluhy zaplatit?

jak v basicu se ještě lépe vyznat?

jak prachy dobře utratit?

jak lépe žít?

však on to kšeftař žádný není

byrokracie prý ho nikdy nezlákala

prý staré zvyky svoje už jen těžko asi změní

- tak tady pane krví na papír

jen jeden podpis prosím - víc nic třeba není

až pozítří ráno zase brzy vstanu

vše se dokonale navždy samo otočí!

já už nebudu si více drásat hlavu

Ďábel se přec pevným slovem zaručil!

- jen pevně doufám

že peklem přeci všechno neskončí…