Moria

ach plály ohně v síních skvělých

pod sloupy stromů kypěl hodokvas

tam v hlubinách vždy jinak plynul čas

a družní lidé svoje písně pěli

tam stříbrem zlatem žíly přetékaly

a ocelové zvony v dálky bily zvěst

že železná jest trpasličí pěst

ať temná moc si jak chce znovu sílí

a i když přišly hordy kruté mocné

zlý nepřítel se jako divý bil

a krvavý šarlat odlesk Kheled-zâram skryl

přesto mocné brány říši uhájily

tak věky vpřed si pluly

síní těch jak by se nikdy nedotk čas

vždy nové jaro do hor přišlo zas

a lidé družní stále v síních žili

však z východu vichr ukrutný

pařát zla zavál do hor přímo k nim

pak skály před mocnou Khazad-dûm

skryl navždy smrti smutný stín

tak zhasla světla v sálech zlatých

nikdy víc harf tóny v síních nezazněly

prach usadil se mezi práchnivými těly

a sekery i meče tiše zrezavěly

zlý duch v jámě ohně usídlil se

už nikdy radost do hor nevstoupila

zle do dálek kraj chmurný proslavil se

i hvězda zhasla co nad tím městem bděla

tak zašla mocná sláva toho města

z Mlžných hor se ztratil statný lid

však píseň teskná dál se jinde pěla

a naděje – ta nepřestala žít!

strach ze srdcí zmizel i bolest dávno odezněla

a myšlenka troufalá v myslích začla rýt -

že dokud křivda zůstane nepomstěna

tak nenalezne klidu velký trpasličí lid