Kapky drobné májové
napadaly mezi stonky
bílé drobné konvalinky
do mechu ...
... mechové té manekýnky
mezi zvonky bělavé
a slunce tam v rytmu lásky
své vlásky kdes pod bělásky
vpletlo v duši němé krásky,
vlásky drobné zvonkové.

Tak tam v lese na mýtince
mezi stromy
- kteří jak my občas mlčí
zrodila se do jehličí
kvítka drobná
sama zrána
kterým prostá rosa stačí.

Jejich vůně je jak láska,
která les ten rázem změní,
lesní drobná vlahá kráska
zastavte se
usmějte se
... vždyť je křehká
... nešlapejte prosím po ní.

Nelze vzít či kamsi skrýt
tajemství těch zvonků vonných
kdo má oči - nelze spatřit
nelze slyšet, nelze pozřít
jen cit řekne ...
tu je kalich
horkých srdcí šťastných stromů.

Až se jednou večer vrátíš
po svém denním všedním shonu
cestou tou jenž vede domů
pozdrav zvonky
z drobné sklenky
namáčené do voděnky
májových těch lesních tónů ...