U zdi kostelní
Ve stínu kostelním, klidného ticha
svítila lampa v kužel svůj k zemi,
stál jsem tam pro ni,
pro vločku, která ani nezavzdychá,
když s druhou vločkou dlouze se honí.

Hrály si spolu, ve tmách se schovávaly,
sotva však která v kužel snů světla
samotná vlétla
další ji provázely …
jak komáři za letních nocí,
točívaj se ve světnici
u žárovky … pod lampou se proháněly.

Pro půvab prostý, pro krásy něhu,
já rozlil tam duši od břehu k břehu
poklidných zákoutí úplně ztracen,
"Omnia vincip amor !
Omnia amor … vločky mé …
amen."