Sedíme spolu v pizerii
a díváme se, jak nám kuchař
sype na syrové těsto
spoustu dobrého a něco oliv,
které nám miláčku tak nechutnají.
Až prožijeme chuť té směsice událostí,
budeme zase o několik
společně prožitých okamžiků dál …

Ze slušnosti budeme muset spolykat všechno,
co nám přinesou ….
… sníme-li ty olivy ihned,
zošklivíme si třeba chuť k dalšímu jídlu,
ale vydržíme-li ten nával pachuti,
víš lásko, bude to báječné,
bude nás čekat už jenom to dobré !
Nebo chceš každou vyzobávat mezi tím dobrým jídlem
jako ptáček ?
Chvilku co chvilku se pak během jídla
na sebe zakřeníme …
…. chvilky příjemné přelétnou tu a tam
chvilky s olivou na jazyku …..
Co myslíš, že bude lepší ?
Jen si je nenechávejme až nakonec,
špatné konce nemám rád !