|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Říkaj mně Skříň, ale taky mě voslovujou "Slanino". Dnes už je málo věcí, co snesou pohled na to podivný vnějško - niterno, kerý nosím tímto světem.
Mezi věci, kerý mě maj nebo v poslední době měly rády počítám bochník chleba, máslo a procesní kříž z našeho kostela. Jednu dobu mě taky milovala svěrací kazajka a ředitel psychyny. Ten je v tomhle výčtu jedinej voduševnělej.
Z věcí, kerý mě nemaj rády, to je v první řadě zrcadlo a v tý druhý básnický múzy. Múzy mě navštěvovaly a vopustily stejně jako ředitelskej z psychyny. Pěkně v noci mi společně voblizovali hlavu a navrch ještě pružnou kůži, kerou sem zdědila po svý nešťastný mámě. Vo svým konání ale nevěděla ani jedna ze zúčastněnejch stran. Po tom všem sem byla schopná nadrásat desítky svejch schizoidních básní a nevyrovnanejch duševních vobrazů, až jsem se začala vobviňovat z grafomanie.
Tak tady máte můj vosobní příběh, kerý sem vyprávěla jedný zdi v tom krásnym a tajemnym ústavu.
Bylo to kolem mýho vosmýho roku. Začínal listopad nebo někerej z těch podzimních měsíců, co tě nutěj k melancholii. Tehdy jsem ale ještě fakt nevěděla, že si ji za pár roků vychutnám jako psí guláš, kerým se živila celá sousedova rodina.
Dobelhala sem se domů vorosená vod slejváku a hned do koupelny. Mezi radiátorem a pračkou stál táta. Voči zavřený, pusa přiotevřená. Tak mu říkám: "Čau táto, jak ses měl v práci?" A von mi nevodpovídá a furt, voči zavřený, pusa přiotevřená. Tak sem si řekla: "No nic, seš unavenej, jen si vodpočni." Dál už sem se nestarala, vodešla sem do vobejváku, pustila bednu a čumim.
Po hodince mi už přišlo divný, že táta vydrží spát tak dlouho vestoje. Zvedla sem se z křesla a šla se zase kouknout do koupelny. Táta tam stál v nezměněný poloze, jen byl vo trochu bledší a jaksi ztuhlej. Asi deset sekund tam tak hledim. Kouknu se nad něj a von zavěšenej třicet cáků nad podlahou. Na mým gymnastickým švihadle, co sem vod něj dostala na loňský vánoce.
V klidu si tu komíhá nohama doleva, doprava a zas doleva a doprava a vůbec, ale vůbec ho nesere, že tu nechal jedno nezavopatřený děcko a matku.
|
|
|
