|
| |
 |
|  |
Nevyhaslý oheň pro imaginární dívku.
Tohle město je slepý pavouk
mající na hnátách baterky
a Ty jako by jsi v jeho světlech
nebyla noční tulačkou
otupělou z životních stylů
které snad vždy potřebují přebalit preservativem
jako by jsi chtěla hystericky řvát
- "tak už se konečně rozbal"
že by i hysterie měla své kouzlo...?
Pokosenou trávu nohou v noční senoseči
stravují chovné rybníky ložnic
naději rozloženou v kapénkovou vodu
strhávají žaluzie na oknech porodnic
že by i hysterie měla své kouzlo...?
Možná jsem Tě někdy neviděl
když jsi stála vedle mne
a mlčela do rytmu písní
které ses styděla zpívat nahlas
možná jsem se někdy viděl vedle Tebe
když jsi zaujala opile rozvalenou pozici
na zmoklé lavičce autobusové zastávky
a hlasem
který mě nikterak nepřesvědčil
o Tvé potřebě všímat si alespoň ročních období
ses ně zeptala
- "kolikátého je dneska...?"
II.
Už mě nenajdeš na mé adrese
nespatříš mě v milostných extázích
zabaleného do děravého prostěradla
či mou houpavou chůzi na rozkopaných silnicích
z kterých se dere zápach našich výkalů
nepatřím sem
i když jsem za Tebe leckdy otěhotněl
pral plíny
chystal snídani oběd a večeři
a těšil se až přijde jeho těšení
na hodiny s Tebou
protože si bude naprosto jistý
že dokážete pokud možno mlčet
aby jste něco nepokazili.
Nepatřím sem
pro množství slov v mém monologu
která ze sebe vydávám
abych se uchránil před rozhovorem
nasáklým rezem z ocelových lan jeřábů
kterým nikdo neřekl
kde mají konat své potřeby
a tak jim to padalo z nohavic
nahodile v nenáhodě
kde nic tu nic
všechno
co není pro člověka k užitku
jeřáby také nepotřebovaly...
III.
Z repráků zpívá Mercury
u něhož jsem objevil krásu jeho písní
až když zemřel
jako by člověk právě proto měl žít a zemřít
ale to vše je jen míchání neoslazeného čaje
marný pohyb vlastního přesvědčení
že právě Tebe někdo potřebuje k proprání vlastních skvrn
a strachu ze zjištění
že nikdo vlastně nikoho nepotřebuje
a že i Ty se zapojíš do společenského masochismu
v němž jsou ze všeho nejdůležitějsí slova
o nejdůležitějších aspektech čeho si zrovna vzpomeneš
a za naprosto nepodstatné se považuje
když si občas zkusíš napovídat
že netrpíš samomluvou....
|
|
|
