|
Poslouchám Beatles a představuji si Tě
přežíváš v jakémsi podnájmu
a neumíš se vyhnout otázce
kde ses to ocitla
vše
co zaplavuje Tvé uvězněné mléko
zapáchá zvykem
díváš se z okna
a hledáš někoho živého.
Tři hodiny jsem dnes ležel bez hnutí
hlavou mi probíhal celý život
Bůh ví
zda jsem ještě člověk
ale miluji Tě tolik
že přestávám snášet Tvou existenci s mužem
který Tě používá jako záchod
ztrácím orientaci
co vnitřně chci
a co si jen vykresluji jako eventualitu chtění
dokonce jsem jednou viděl jak Tě škrtím
a pak skáču z okna
zásluhou budíku však dopadávám na nohy
a opět si sedám do toho svého křesílka
co se vstřícně točí na všechny strany
znovu počítám
kolik jsem vydělal
kolik prodělal
a v pátek to spolehlivě splachuji
pěnou od fluory a piva
na pravidelnou otázku :
"Jak jde život"
spolehlivě odpovídám :
"Ale dobře, vole"
nikdo se mě ještě nezeptal
proč vlastně žiju
zdalipak se někdo zeptal Tebe...
|
|
|
