Zdání nehybnosti.

 

Na moři v dálce loď

budí zdání nehybnosti…

 

Možná rybáři vytahují na palubu sítě

a možná Ježíš na ní spí před bouří

učedníci nejistě hledí

na tmavé blýskající mraky

rackové prudce mění směr letu

kreslí tajné mapy na obloze…

 

Přestaneme se bát říci – mám strach (?)

stejný

jako když jsme v dětství

zavírali oči před příběhy blesků na zdi

v napjatém očekávání

jak nám je dopoví hromy…

 

Přestaneme se bát říci – mám strach (?)

dříve

než loď zmizí z dohledu

a nebude už nikoho

kdo může náš strach vzít pod svá křídla…

 

Kdo se nevysměje našemu utajenému dětství

za maskou vrásek

protože by se smál sám sobě

protože

možná dokud jsme děti

není s námi jen ON

ale i my s NÍM.