|
U příspěvku:čtyřverší |
Kirsten (Občasný) - 20.12.2012 > To je všechno? Chci to na závěr dlouhé básně, dlouhé, protože bych se těmi verši a obrazem chtěla procházet co nejdéle. |
U příspěvku:Dopis pro ježíška |
Kirsten (Občasný) - 4.12.2012 > Já nějak nevěřím, že by se takhle hluboce zamýšlel nad otatními devítiltý kluk, zvlášť když má na dohled dárky, jedno, kdo mu je dá... Ale já jsem cynik a děti i Vánoce mě dojímají jen výjimečně. |
U příspěvku:Věnováno obětem nevyšetřovaných a nepotrestaných zločinů |
Kirsten (Občasný) - 4.12.2012 > Pro každého je hořkost v něčem jiném a jinak závažná, tudíž se dá objektivně hodnotit jen dílo, které z ní vzejde. Ty - většinou - píšeš pamflety, říkanky a čím víc jich čtu, tím víc si říkám, že s tvými názory povětšinou souhlasím, ale opakující se styl postupně ztrácí šmrnc a přestává být pro mě zábavný. |
U příspěvku:12 I Básník je vrah slov |
Kirsten (Občasný) - 4.12.2012 > |
U příspěvku:Nesmrtelnost |
Kirsten (Občasný) - 4.12.2012 > Díky všem! Jsem ráda, že se líbí. |
U příspěvku:konec poezie a úkol vůkol |
Kirsten (Občasný) - 2.12.2012 > Dobré, oslovilo mě to. Zkoušela jsem číst nahlas - skoro to nešlo, zvlášť první tři čtyři strofy. |
U příspěvku:Basta fidli! |
Kirsten (Občasný) - 2.12.2012 > To je tak krásná šílenost, že se mi to ani po třetím přečtení nechce opustit. |
U příspěvku:Sedmadvacet |
Kirsten (Občasný) - 2.12.2012 > |
U příspěvku:VIDĚLA PREJ MOKRÝ KONĚ |
Kirsten (Občasný) - 23.11.2012 > Krása! Zároveň neobyčejné i civilní (a civilnost umí ukazovat hlubší věci, než cokoliv jiného). Jen mi nesedí ta velká písmena, právě proto, že narušují jednoduchá slova. |
U příspěvku:Vás jsem si vyvolil |
Kirsten (Občasný) - 22.11.2012 > Quotidiana> Delší věci neumím (respektive umím ještě míň než krátké). Propojovat mikropovídky je skoro totéž jako psát běžnou povídku, ale zamyslím se nad tím, díky za tip. |
U příspěvku:Další mikropovídka (názvy jim nedávám...) |
Kirsten (Občasný) - 22.11.2012 > Na osmé židli sedí svatý Václav, který, neviděn, neslyšen, se uštěpačně pochechtává. |
U příspěvku:Chvalozpěv |
Kirsten (Občasný) - 15.11.2012 > Světlonoška> Děkuji, jsem ráda, že jsem tě potěšila. |
U příspěvku:Chvalozpěv |
Kirsten (Občasný) - 15.11.2012 > čtenář> Děkuji za komentář a opravu, upravila jsem to. Poslední věta mě potěšila víc než nekritické nadšené výkřiky. |
U příspěvku:ŠACH... |
Kirsten (Občasný) - 9.11.2012 > První dvojverší mě nasměrovalo k odlehčené veselé básničce. To jediné bylo odlehčené. Zbytek je zatraceně dobrý. |
U příspěvku:Ředitel |
Kirsten (Občasný) - 9.11.2012 > Dal jsi se na protestsongy? Jsou pravdivé - a několik zmínek je opravdu dobrých - ale už z definice líbivé. |
U příspěvku:Mrtvé duše |
Kirsten (Občasný) - 8.11.2012 > guru1> Tomu rozumím, ale nesedí mi právě to, co jsi napsal v komentáři pode mnou - chybějící konkretizace. Můj pocit je, že by jen prospěla. Vidíme to jinak, toť vše. |
U příspěvku:Pokoj |
Kirsten (Občasný) - 7.11.2012 > Jo, to je mi blízký. Líbí se mi. |
U příspěvku:Chuďas |
Kirsten (Občasný) - 7.11.2012 > Takhle se psalo už před 200 lety, věčně aktuální téma.
...
Což je pánům! Ti na voze
sedí pěkně v suše,
ale chudý, ten za nimi
v dešti, blátě kluše.
...
(F. L. Čelakovský)
Ale ty přechodníky mě tahají za ty... za oči, mužský rod je slyše, doufaje. |
U příspěvku:Pravda a láska |
Kirsten (Občasný) - 7.11.2012 > Jako písnička by to bylo lepší, takový jednoduchý protestsong, při kterém můžou podobně nasraní posluchači souhlasně bučet, aby jim bylo na chvilku líp (a pak jít na pivo, aby jim bylo ještě líp). |
U příspěvku:Mrtvé duše |
Kirsten (Občasný) - 7.11.2012 > Výstavbu pominu, ale stejně jsem byla po dočtení neuspokojená - nedověděla jsem se, kým se myslí ty mrtvé duše, nejsem si jistá, jestli jsou mezi námi, nebo se k nám teprve kradou, a celkově mi přijde, že by báseň potřebovala konkretizovat. Ovšem pocit z některých lidí jsi vystihl výborně. |
U příspěvku:věta nemůže začínat spojkou |
Kirsten (Občasný) - 31.10.2012 > |
U příspěvku:vo Černou růži rozbilo se nebe... |
Kirsten (Občasný) - 31.10.2012 > První část platí i pro podzim. Líbí se mi, moc. |
U příspěvku:Smlouva psaná krví |
Kirsten (Občasný) - 31.10.2012 > pomerančová> Och, děkuji, jsem poctěna. |
U příspěvku:Smlouva psaná krví |
Kirsten (Občasný) - 31.10.2012 > Quotidiana> Nejde o zkrácení jako takové. Ukázala jsem to, co se v předloze běžně nevypráví, pointa je jiná. Dobro nad zlem vítězí málokdy, spíš to bývá plichta... |
U příspěvku:Kontemplace |
Kirsten (Občasný) - 31.10.2012 > Tlouie> Z mého pohledu má báseň velký problém v tom, že verše 1., 11., 13. a 14. jsou starší a dlouho promýšlené a cizelované - proto mohou stát i samostatně jako hesla - ostatek vznikl později, myslím, že především proto, že jsem měla starší části dlouho v hlavě a s tím i potřebu je použít (a zveřejnit). Téma stejné, autorův názor stejný, "nálada díla" stejná, a přesto jsem to asi neměla dělat, škoda těch čtyř veršů.
To je dlouhý úvod, ale zdá se mi potřebný k vysvětlení "vaty", kterou v tom cítíš. Je znát ten rozdíl mezi staršími hesly a novější "básní per se", věty jsou opravdu vhodné jen sem, což je v tomto případě asi degraduje (lze to vnímat i opačně, viz komentář Mr. Pleii; byť s ním nesouhlasím, je to také cesta). Konkrétní vyjádření jsou mlhavější, hodně zhruba řečeno asociace na téma. Hodně zhruba, ale v tom vidím důvod opakování, které ti nezní. Stejné to není, zrovna to, co jsi zmínila, verše 3. a 12., jsou dourčené partnerem ve strofě, který je ovlivňuje, 3. míří ven, 12. dovnitř člověka.
City - citečky, by byl významově přesnější zápis, ale přinejmenším vizuálně rušivý. Myšleno je "citů, které jsou vždy citečky" - tedy ironie, snížení vážnosti, fraška, teatrálnost.
Kdybych si myslela, že to jako celek neobstojí, nezveřejnila bych to. Pro mě, a zdá se, že i několik čtenářů, to funguje, ale uznávám, že tomu dvojakost vzniku uškodila, tématicky jednotné, formálně trochu kočkopes. Plus viz výše moji reakci na čtenáře z 29. 10. - a to jsou chyby jisté a neomluvitelné. |
U příspěvku:Smlouva psaná krví |
Kirsten (Občasný) - 30.10.2012 > Děkuji vemi za rozvedenou kritiku! Pokusím se replikovat, vést dialog řekněme, bude to přínosné i pro mě.
Je to Sněhurka, záměrně pohádka, kterou každý zná od slovo od slova. Protože smyslem je obsah, musí být nový - nebo nově přeformulovaný, aby čtenář (který zná text zpaměti, a tedy o něm většinou nepřemýšlí, stejně jako nepřemýšlí, kde se vzalo např. slovo "ahoj") si ho znovu uvědomil a přeformuloval i vlastní pohled na notoricky známou pohádku.
Autorský záměr byl, aby se čtenář zhrozil (čímž "vypadne z role", začne skutečně dávat pozor), vzpomněl si, že pohádky kdysi vypadaly podobně a že měly poučovat. Poučení je jasné, Dej pozor, co si přeješ, což se mi zdá platné dodnes, a možná zvláště dnes, jen to už, stejně jako Sněhurku, nikdo doopravdy neposlouchá, a tedy je třeba zvýraznit obsah formou.
Pro mě je text dokončený, co jsem chtěla sdělit, jsem sdělila (a může to fungovat čistě jako krvák pro potěšení, ne, že ne). To je ale moje čtení, které samozřejmě nemůže platit obecně, co si tam kdo najde, to tam je, jen zkouším ukazovat možný směr.
Ad název, souhlasím, že není zcela funkční, je to má velká slabina u všeho. |
U příspěvku:Fíkus marně pne se za světlem |
Kirsten (Občasný) - 30.10.2012 > Při prvním čtení sled obrazů, při druhém jsem víc vnímala slova. Obojí se mi velmi libí. |
U příspěvku:Bulvár |
Kirsten (Občasný) - 30.10.2012 > |
U příspěvku:Zpátky do lavic |
Kirsten (Občasný) - 30.10.2012 > Milé a lidské, mírný sentiment je příjemný. |
U příspěvku:Smlouva psaná krví |
Kirsten (Občasný) - 30.10.2012 > čtenář> Co jestli jsem chtěla? Napsat to právě takhle - ano. Číst to dětem před spaním - ne. |
U příspěvku:Kontemplace |
Kirsten (Občasný) - 29.10.2012 > Díky všem mnohokrát za komentáře. |