čtu to znova a znova a představuju si různý věci, ale poslední věc co mi vytanula je drak, drak na provázku. I kdyby to ale nebylo o drakovy, tak se to příjemně čte.

Na závěr knížky Bastardi od J.Štětiny položila matka vlastní dítě obalené náložemi na Leninovo mauzoleum a odešla to všechno odpálit. No nakonec to neudělala. Už nezjistim, co bych si o takové věci myslel, kdybych to četl v novinách, bez souvislosti s celým příběhem před tím. A se svalováním viny na muže je to ožehavý, obvzlášt když ve vetšině západních zemí muže vychovávají ženy, ženy rozhodují o většině věcí doma a do dost vysokého chlapeckého věku jsou to zase ženy, které formují ze svých synů "muže".    Nemáme téměř žádné iniciační obřady do mužské dospělosti, žádná "kmenová tabu" která by nám dávala sílu ale i vědomí pokory a řádu a místa ve světě.   A tak se perem v hospodě, nebo já to aspoň zkoušel, vytahujem v tátově kabrioletu, píšem milostný básničky a plivem na zem a i když vímě, že je to trapný, tak to funguje, tak spolehlivě jako ta holinka v obličeji, protože ženský bytosti nejsou o nic víc či míň složitý než mužský.  A tak se chováme k manželkám tak jak nás naučili matky, že se k ženám chovat smí a má. A jestli mám říct, kde byli otcové, dědové, v tý době,tak to fakt nevím kde. Asi v hospodě, sami tak blbě vychovaní... Takže co víc než "sorry" dodat?  

A k Sommerové a knížce o čem sní muži: četl jsem jí a nevím kde vyškrábla takový exoty :-) já neznám ani jednoho kluka, muže, starce, kterej by mi byť vzdáleně připomínal jedinýho z těch co se tam vykecávaj.  Ale mám jeden typ: v posilovně jsem seděl u baru a měli tam přílohu žena-dnes. Taková obyč příloha k novinám a na dvoustraně psalo asi 12 mužů - herci, výtvarníci, sportovci atd. co "zaručeně " ví o ženách. Tak třeba jan Burian tam psal něco ve smyslu velkýho neprozkoumatelnýho tajemství ženy -takový keci, co on musí vědět, že "svět" od Jana Buriana čeká. Pak jný "machové" - myslím mačové zas něco o kráse a td. Přemýšlel jsem co bych odpověděl já a byly to ty samý povrchnosti, až jsem dočetl k odpovědi (necituji, jen jak si to pamatuju): Viděl jsem dívky které zasáhla katastrofa ještě dřív než stačily dozrát v ženu. Viděl jsem zralé ženy, které zlá zpráva zastavila v tom nejlepším rozletu. Viděl jsem ženy které se víc než o svůj vlastní život bály o osud svých dětí. A slzy těch žen nebyly ze zoufalství nad sebou, ale z rozhodnutí bojovat.  -  Krásné :-)  (psal to primář na onkologii, chtěl bych ho jednou pozvat na kafe:-) I když je taky potřeba dodat: viděl jsem ženy a ty se chovaly jak krávy a nebylo jim rady ani pomoci. 

Myslím, že muži a ženy jsou si rovny v lásce i nenávisti, v touze žít a schopnosti pro to udělat cokoliv a že kultura rodiny, národa, náboženství, nebo ký skupiny se pozná podle přístupu k vlastním dětem a slabým obecně. A výkřik "už konec

                       s vražděním dětí!".    je v pořádku.

To jsem se ale rozepsal...