Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
téda.
Ale co jsou "standardní situace" a jak poznáš, že v nich zapojuješ jen "to", a ne už "ono"? Ó ta hrdost na "rozum", když nevidíme emoce, vůli atd, co se podílí na všem, co děláme. Myslím, že i kdybys byl génius, na "standardní situaci", na níž se nepodílí celý člověk s momentální "směsí" - "racionality" a "iracionality" - poukázat nedokážeš.
O hravosti při řízení auta mluvíš ty, já nikoli. Nechápu, jak můžeš takhle argumentovat. Škatulky jsou pro mne "racionalita"; "iracionalita"; "standardní situace". Používám je zde se snahou, alespoň nějak se s tebou "dohovořit", byť pro mne znamenají málo. Slovům tu říkáš škatulky ty, já ne.
Jinak si myslím, že v rovině textů básnických, které jsou úmyslně obtěžkány významy, konvenční významy nemusí platit.
Pro tebe je řeč razítkování, pro mne spíše "ladění" a někdy je to hodně o "ná-znacích" a symbolice. Říkáš-li i tomuto razítkování, no budiž.
Asi každý čteme ve svých větách něco, co tam není. Skrze hravost, která jde za"zvuky" (mám na mysli texty Blábolivá zapomenutým prostorem) zachycuji (tedy píšu) to, co ve mně zní. NEPOTŘEBUJI U TOHO PŘEMÝŠLET (ve smyslu hledání nějakých významů), NECHÁVÁM HLÁSKY JÍT SPONTÁNNĚ, JAKO ODRAZY TOHO, CO MNOU REZONUJE. Dál už fakt nevím, jak se s tebou dá dohovořit. To jsi slepý? Když říkám "zvukově zachycovat", tak je to snad jasné, ne?
A když říkám: Nepotřebuji si myslet, že něco zachycuji, když to nechávám jen rozeznít. - (ještě jinak přeloženo: nepotřebuji myslet na to, co zachycuji, konám dle toho, jak se zvuky z hlásek "libě" skládají.)
Buď mě nesmyslně chytáš za slova, nebo fakt nevím. Podle mne zbytečně a nepřesně vytrháváš z kontextu a domýšlíš dost zvláštně.
- nemám rád, když jsou lidi osobní, aniž by měli s osobou dotyčnou zkušenost; mám "(něco, co jde viditelně mimo tvé racionality), zatímco ty rozebíráš, napodobuješ a teď i šaškuješ" chápat jako tvrzerní ad rem, a ne ad personam? . jistěže.
Napsal jsi k "duchovní složce" (a přiznám se, jasné mi to úplně není): víš, ty máš taky trochu takový schematický myšlení - už jsem to chtěl napsat, když jsi psal o "motorovej" civilizaci Západu; dobrá, teď počítače; zdá se, že pojmout duchovní složku naší (alespoň tedy "mojí" ve smyslu identifikace) civilizace; a mám podezření, že je to způsobeno nedostatečným prožitkem z civilizace jiný;
Nikde v tomto textu jsem se s tebou (ani s nikým jiným) nebavil o motorové civilazaci. Vytáhl jsi to ty, snad jako vzpomínku na jedno fórum, možná? Já pouze použil ikonku s počítači.
Mícháš věci velmi podivně.
No, myslím, že je spousta případů, kdy např.v krajních situacích při řízení auta, operaci ad. se na nalezení "vhodného" řešení podíli i to, co bys asi hodil do škatulky "iracionalního". Nemluvě už, (když teda hovoříš v těch mustrech) o zapojení intuitivního přístupu. Intuitivní nestojí někde "mimo mysl", podílí se víc, než dokážeme pod lupou posouzování zviditelnit. Doufám, že nehodláš "intuici" pitvat do škatulek a dávat jí razítka.
Jinak bych tě poprosil, pokud chceš citovat, cituj alespoň celou větu. Bylo napsáno:
Nepotřebuji si myslet, že něco zachycuji, když to nechávám jen rozeznít. a nikoli, jak jsi vytrhnul z kontextu:
"nepotřebuji si myslet, že něco zachycuji".Díky.
Co to je zase za fóry? pojmout duchovní složku naší (alespoň tedy "mojí" ve smyslu identifikace) civilizace; a mám podezření, že je to způsobeno nedostatečným prožitkem z civilizace jiný
Máš podezření? Ale tady nikdo v textech (pokud vím) žádné jiné civilzace "nehájí", ani tu "naši" nesnižuje.
Pojímání duchovní složky mě upřímně rozesmálo. Vydržel být neosobní? Máš problémy se mnou osobně?
No, proboha (nebo klidně i pro Mistra Konfucia), už nebudu svý psaní raději doprovázet "slovy", abych tě nenutil k vybočení z "neosobnosti".
K reakacím: jsem rád, že lidi tady i jinde svobodně reagují, jak je jim libo (s jedinou vyjimkou - zbytečného napadání a omezování druhých)
Jaké je přirozené místo "iracionality"??? a mechanismy jejího působení??? Díky za odpověď. Nemám v těch tvých kategoriích a jejich používání moc jasno.
Tý brďo, "ostentativní iracionalita" - to je název pro sbírku jak vyšitý.
Fakt mě to stálo celé noci "racionálních ÚVAH", jak jen to udělat a být ostentativně iracionální. Takže napsáním textů jsem dle tebe chtěl (jak to víš, ty iracionální hadači! ) manifestovat, jak jsou druzí "nechutně" racionální. Tý jo, tyhle kategorie, to je laskomina a k tomu ještě tohle marné hledání "v kalných vodách" mé mysli...
Na rozdíl od tebou prezentovaných taoistů dávám občas přednost "zasahování" vhodnými prostředky.
Ty máš nějakou osobnost, lei? Jak vypadá?
No, dojem z tvého šaškování mám tedy trošku i potvrzen, ne? - Zápaďane.
Myslím, že tyhle hloupoučké výměry jako "tvá iracionalita", to je po dlouhých debatách ve fóru k ničemu.
Snad jen ty s hegelem tady furt operujete s nějakým mustry, jako slepí.
Definovat můžeš kdykoliv cokoliv, to je přece pro "konceptuální složky mysli" velkým "subjektivním" potěšením.
Ovšem blíž nějakému prožitku se nedostaneš ani o píď.
Nepotřebuji si myslet, že něco zachycuji, když to nechávám jen rozeznít.
Asi tě zklamu, ale pár lidí reagovalo tak, že bohužel těžko dokážeš čistou "subjektivní uzavřenost" mého psaní.
Ale máte-li s hegelem potřebu "škatulkování" a ještě vás to nepřešlo, jak je libo.
víš jaký je mezi námi tady rozdíl, Lei?
Co se mne týče, skrze hravost se pokouším jemně zvukově něco zachycovat (něco, co jde viditelně mimo tvé racionality), zatímco ty rozebíráš, napodobuješ a teď i šaškuješ. No, co už s tím.
Jinak se neobávej, mé zapomenuté písně budou pokračovat.
Tvůj názor. Když dovolíš, první otázka byla ode mne, čím to podle tebe je, že tolik lidí čte tady něco, co je pro tebe blábol. Je to třeba znak jejich úpadku?
Škoda, že tu tak prozrazuješ své smýšlení, když za mou otázkou vidíš tvrzení o tom, že chci poukazovat k nějaké mainpulativní hodnotě číselných údajů o počtu návštěv. Otázka byla položena proto, že nevím.
Inu, každý dle sebe.
Dobrá.
K tomu rolníkovi: Pokud nic nesvědčí, že jsem v nějakém zřetězení, které se bude děj opakovat - nevidím souvislost, neměl bychom konstruovat žádné vyplývání do budoucna. Buď zajíce vzít, nebo ne a tečka. Zkusit vidět příčinu. nevidím-li ji, měl bych to nechat být. Když se to pak (třeba) opravdu přihodí podruhé, bude tu možná něco k porovnání. Ale pokud bych chtěl být lovcem (a tohle "čekání na podruhé" už je jistým způsobem lov) musel bych znát, jak to se zajíci je, jejich móresy. O se chtěl stát z pasivního účastníka lovcem, aniž znal principy a souvislost.
Jinak znalost příčin se opravdu bere pozorováním a vyhodnocením. Ale pro mne je prostě výraz "chápání" něco mnohem širšího, než jak se s tím výrazem občas setkávám v posuzování intelektuálním. Chápu i "lidsky", srdcem, intuitivně. Můžeš někdy prostě hodně do hloubky nahlédnout, jak se věci mají a je to přitom na míle daleko od nějakého intelektuálního rozumování. Kdyby se to bralo lidově, tak klidně "selský rozum", ale ten se podle mě ponejvíce spojuje s jistou pragmatičností, trčí z něj jasná účelovost a slouží hlavně pro praktické použití. Tady je to víc o intuici, mnoha úhlech pohledu doplněného o prožitky, vcítění se atd. Ale jak tak tady o tom mluvím, cítím jak se něco základního ve mně vzpírá a tuhne nad takovou pošetilostí tohle jmenovat.
Snad proto máme poezii.
To, že tu pro tebe nic není, neznamená, že to platí obecně. Např.hlupák si nemyslí, že je hloupý. Chytrák si neuvědomuje, že je vlastně ve svém chytračení otrokem sám sebe a své hlouposti. Hledáš-li myšlenky a od nich se odvíjející emotivní náboj, tak čti jiné texty, tady o to nejde. Zrovna jako nejde o nápovědu k obraznosti. Je to znění, melodii, určitém nlaďení (třeba). Mám snad vyjmenovávat vše, o čem text není či je, když si ten text každý uchopuje trošku jinak?
Svoji cestu "tímto" si každý hledá sám, tady poučky a vysvětlivky neplatí.
V případě takového pohledu nevidím důvod, proč "věřit" více některým konstruktům mysli "racionálně sešroubovaným" než "zkušenosti prožívané" ve vědomí, která mě v kombinaci s myslí poučuje. Vždyť mockrát za den člověk zjistí, jak ho myšlenky dovádí do naprosto vykonstruovaných rovin představ, divně náladou podmíněných (zdánlivě rozumových) nasměrování, závěrů atd.
No, k té příhodě: Kdyby Sung z toho, že se něco "před ním odehrálo" nekonstruoval rozumem, že se to asi stane opět (viditelně asi neznal důvod, že by tu byla nějaká zákonitost nebo periodicita tohoto jevu) a regoval nani prostě jen jako na přítomně projevenou událost, jako na zkušenost mezi jinými, nebyl možná lapen do připoutanosti k tomu, že se něco takového zase odehraje. Zkrátka jasně: nechápal důvod toho, co se stalo a ještě ke všemu z pouhé zkušenosti, jež nebyla nijak a nikde zakotvena vyvodil, že se něco zopakuje. Neznalost příčin, vyvolává neznalost v důsledcích.
Prožiju-li něco ve stavu transu, má to povahu příslušnou toho stavu. Prožiju-li něco ve snu, má to povahu snovou. A pak ještě jsou i tací, co chápou, že i běžný živiot, jenž se zdá tak "hmatatelně reálný" se svým způsobem od snění zase až tak neliší.
Otázka je, co bereš za běžné funkce. O stavu spánku sice víme ledacos, ale např. o zásadní roli vztahu vědomí - nevědomí zase až tak moc ne. Nemluvě o tom, že právě prastaré přístupy např. u Indů, Tibeťanů, indiánských kmenů aj. nám ukazují, jak málo chápeme např. roli bdělých snů, kde můžeme své sny řídit a další roviny. Kdeže je pak tady vědecké odhalování.
No, dobře. Ale ono to s ateismem a "věřením" sice snad takto jde, ale jsou přece duchovní i neduchovní přístupy, které jdou především cestou vlastní prožité zkušeností onoho "za", zažitého na vlastní kůži. A tam to pak těžko vyvracet. Ovšem to, že to někdo prožije, je těžko tlumočitelné tomu, kdo do takové zkušenosti (ať už z jakýchkoliv důvodů) nevstoupil, neprožil ji. A tady možná platí, že je na to třeba určité "osobnostní" schopnosti a vyzrálosti (rozhodně ne hlavně intelektuální). Pokud se nepletu "prožitá zkušenost" je snad jistý druh obtížně zpochybnitelného "projevení", kterým se většina z nás řídí a orientuje. Zatímco "intelektuální náhledy" můžu střídat jak ponožky, těžko vyhodím zkušenost "pocítění sladkosti cukru". Když bych chtěl o takové zkušenosti změnit názor, dělo by se to rozumovou spekulací, ale zážitek chuti by zůstal stejný. Něco by tu tudíž skřípalo.
Zajímavé je to s uvěznením v bludu. Když totiž připustíme, že je tu kdykoliv a z tisíce stran možnost, aby člověk vězel v omylu a bludu, pak není důvod vyjmout z toho i bludy zdánlivě "rozumových argumentů", neboť ty jsou přece čistě konceptuální mozaiky, kde se skoro vždy děje nějaká spekulativní a hypotetická rošáda.
Jinak moc díky za ten mnohovrstevnatý pohled, budu o napsaném přemýšlet.
To je zvláštní. Mně připadlo, že platformou je tu naše "podobná" existence. Mně přijde velmi zábavné, když někdo nechce mít s "možným" pohledem na způsob našeho výskytu na téhle planetě nic společného. Zvlášť když už se o tom vede diskuse na mnoha seriózních setkáních vědců, filosofů, lékařů, psychologů, religionistů ad. A když se otevřeně uvádí silné důvody pro a proti. Je to prostě o otevřenosti a různých náhledech. Přijde mi to, jako by někdo takhle odmítal uznat, že funguje princip příčiny a účinku, že totiž když se mu něco stalo, tak to je jen důsledek předešlé příčiny, kterou je potřeba najít. Jsem rád, že tu "egyptštinu" a "blábolení v "transu" bereš s humorem. Konečně si trošku rozumíme.
Jinak statistika: jde o to, odkud si ji vybíráš a jestli se o to, co ti ji narušuje odjinud zajímáš. "Irelevantní obecný soud" - no to pak tedy ano. Jinak nehovořím o experimentech jazykovědných, ale o hypnotické regresi v hlubinné psychologii a jejích záznamech četných případů a za účasti vědeckých kapacit a veřejných sdělovacích prostředků.
Ne, nechci tvrdit, že se nechávám hypnotizovat a mluvím pak bábelsky , nemám takové experimenty nějak zapotřebí. Jen uvádím jisté věci do úvahy a mluvím o tom, co jsem četl. Tedy přímo na sobě jsem regresi ve stavu hypnózy nezažil. Jen bych rád zdůraznil, že je rozdíl mezi "šarlatánstvím" a "experimentem v rovině hlubinné psychologie", byť to mnozí mají za totéž. Což ostatně vytýkali Freudovi, Jungovi ad. průkopníkům. Mnoho lidí se totiž náhledu do svých hlubin a základů velmi obává.
Ale ode mne to sem nebylo vloženo proto, aby to bylo "hodnoceno". Má-li kdokoliv tuto hodnotící potřebu, prosím. Je to tady např. z důvodu, zda lze takovéto "vyslovení" vyslat ke druhému, aby třeba pocítil, že to má nějakou jinou rovinu, než pouhý blábol. Nejsou to nesmslně volené shluky zvuků. Má to podle mne sdělující rovinu. Co si z toho mají ostatní vzít, je na nich. Já přece nebudu předepisovat, co člověk má cítít/necítít. Ty a macho to máte za nesmysl a blábol, tak mám dvě reakce.
Psát snadně... co to u tebe znamená?
Vietnamština? Tý jo, to mě dost překvapuje.