Já vám nevím, ale přijde mi, že už u nás může být jako dobrý vtip chápán jen takový vtip, který je o alkoholu nebo o sexu. (Přesněji: O ožralství a šoustání.)

P.S. Pozor na druhou osobu - na začátku nás/čtenáře vžiješ do role tramvajáka, na konci ale do role cestujícího...

Tři poznámečky.

Ano, můžeš použít prvek jako charakterizaci vyjadřování (trojitý zápor), ale nemůžeš se na to vymluvit, pokud to tam máš jednou. Navíc si nemyslím, že by bylo potřeba někoho charakterizovat takto (myslím) neobratně, ale to už je čistě autorova věc. Spíš bych chápal, že dědeček často používal "takový ten", "taková ta", ale pak mi vadí tohle spojení jednou v doprovodném textu, v té chvíli se ona charakterizace vytrácí (ještě by se i to dalo omluvit jinou konstrukcí, poněkud složitější, ale dalo).

Ve větě s pytlovýma kalhotama nešlo o jiný význam jako podtext, ale o jiný význam gramatický. V té větě není vůbec jasné, co je podmět a co je předmět. Pytlovité kalhoty způsobily, že byly kapsy pytlovitější ? Nebo pytlovitější kapsy způsobily, že byly kalhoty pytlovité ? A když už jsem u té věty, vhodnější než slovosled plné kapsy peněz by byl slovosled kapsy plné peněz.

A pokud jde o "nějak pomoc", pokud jsi myslel "nějak pomoct", tak nemám další námitky

Na první větě mi přijde klišovité ne to, z jakých slov je napsaná, ale jak otevírá celou povídku. Trochu mi připomíná pohádkové: Bylo nebylo.

V souvislosti s klišovitostí mi naopak přijde velmi objevné "svědění očí".

Pěkný životní příběh, ale vcelku jen hollywoodský cajdák se sladkým koncem. A že je dobře napsaný, si nemyslím. Bohatě by se obešel bez klišé (čistokrevné klišé: otazník ve tváři, poněkud klišovitě na mne působí i některé jiné věty, např. úvodní.)

Trojitý zápor v dědečkově výpovědi (žádný gentleman nemohl nenabídnout) je velmi neobratný, také spojení "nabídnout nějak pomoc" je jazykově nevhodné. Ve větě "pytlovité kalhoty dělaly pytlovitější plné kapsy" není na první přečtení jasné, co vlastně chceš říct (způsobů chápání té věty je hned několik).

Pozor na spojení "takový ten", "taková ta", opakuje se příliš často. Rovněž slovo "nějak" (proč píšeš "nějak"? Napiš jak!).

Řekl bych: Velmi dospělý příběh, napsaný trochu nedospělou rukou. Mladému autorovi bych za to dal jedničku, staršímu trojku, takže...

Domnívám se, že ve fejetonu se může velmi dobře i vyprávět, zvláště při pohledu na výběr zdejších rubrik (pak už zbyde jen povídka nebo životní příběh nebo ubohé próza)... Například Nepilovy texty (odborně zvané "causerie") bych tady také spíš zařadil do fejetonu, možná do životních příběhů - a sloupky Arta Buchwalda, které jsou celé vyprávěné "jako" životní příběhy patří mnohem víc do fejetonu.

Spíš mi vadí, že někdy to vyprávění připomíná a někdy právě naopak (viz hned protiklad "uvozovacího" a následujícího odstavce).

Přeskakování z tématu na téma je horší. Nemuselo by vadit, kdyby sledovalo jednu základní myšlenku. Fejeton je dost krátký útvar na to, aby umožnil autorovi projít všechno od zlých návštěvníků zoo až po zdegenerovaná panáčkující zvířata. A pokud se autor vydá touto cestou neustálého uhybání od jedné myšlenky, musí se k ní neustále vracet a připomínat ji. Pak stupňuje napětí až k pointě, která je ve fejetonu tohoto typu nezbytná. A tato pointa musí vycházet z hlavního motivu, ne z motivu, který je pouze zmíněn.

V tomto případě jsou ale některá témata jen tak nahozena, neváží se na předcházející text - a nepokračují v textu následujícím, opuštěna třeba už po dvou větách. ("Bohužel ... zlí lidé.")

P.S. Oba přechodníky máš špatně.

No a ?

Dal bych pětku, kdybych někde vevnitř necítil, že nerozhoduju úplně objektivně. Nicméně - buď to není podle mé nátury, anebo to není dobré.

Vyjdu z jelenova postřehu, že na povídku to má plytkou pointu. Ale doplním, že na úvahu to má příliš mělký ponor. Napsat úvahu neznamená popsat nějaký děj, nějakou událost, ale opravdu uvažovat.

Nevím, jestli nejsem moc mírný.

No, haiku to není, ale jinak tvorbu (ne)haiku vřele podporuju :-))

Fakt "Šlyšíš"??

probably: Jako naše učitelka na češtinu: "Tohle není líčení, je tu příliš mnoho prvků reportáže. Takže, i když se mi to líbí, bude z toho trojka."

Divím se, že raději neporadíš, aby to autor přesunul do jiné rubriky... Místo toho rovnou kuli...

Gerharde, mohu Tě uklidnit, že vím, o čem píšu. Moje mamka je učitelka, a tak ani nepotřebuju číst mezi řádky, mám informace z první ruky.

Tady na serveru nejde jen o obsah, ale i o formu. Proto jde velmi mnoho o slovosled a otřepanost (méně už o gramatiku).

Inu, co dodat ? Asi tohle: http://www.totem.cz/enda.php?a=35657

Vzpomněl, zapomněl, připomněl, pomněnka

No, nic moc (mi to nedalo).

Proč tady všichni hrdinové umírají, přejeti autem, vyskočením z okna nebo bůh ví jak?

První polovina přináší neuvěřitelné množství typů - bohužel všechno jsou jen černobílé typy. Tlustá učitelka, matka, která chodí pozdě, nejzajímavější učitel byl svalnatý zeměpisák Milan - a nový přítel: vysoký štíhlý blonďák. Stejně typizované jsou sídliště, cementárna, jídelna, kde špatně vaří...

Konec mě napadl ve chvíli, když se neukázal. Jasný to bylo u sanitky. To to teda dost dlouho ještě pokračovalo.

No, nejhorší na tom je, že snad ti středoškoláci opravdu vidí své okolí takhle - tlustá učitelka, matka, která chodí pozdě, svalnatý zeměpisák. V tom smyslu je to napsané dobře. Tedy - o to hůř...

Jsem nemocný. Má mi být útěchou, že brzy zemřu?

Úvaha hypochondra.

Hm, a to je úvaha ?

Téma ne. Zpracování jo.

"Na všechny vztekle plive strany" - tady je ten slovosled už na hranici.

Chtěl jsem napsat, že to znám, že to tu píšou všichni. Ale není to tak úplně pravda. Tak se zdržím hlasování.

A budu držet občas palce

Jen toho Gutha tu bylo nějak málo. Asi bych ho zrovna dneska potřeboval...

A jak mám ohodnotit tohle ? No, vlastně jen 1000x opakovaná pravda, ale poprvé to tu někdo vystavil takhle.

Nevím, nerozumím tomu... A mrzí mě to.

Dávám jedničku, aby si to přečetlo víc čtenářů, jiní to pochopí.

P.S. Bojím se zeptat, kdo jsou ti dva z úvodu úvahy...

A ještě jeden, ale podstatný dodatek: Všichni nemůžeme být vědci, všichni nemůžeme být umělci. Kdyby všichni posouvali náš svět kupředu, nebylo by co jíst, protože by nikdo neupekl chleba. A dost možná by nebyly ani děti...

Tak jo, Filipe, když jsi mě k tomu vyzval. Ta fotka se mi nelíbí. Nejsem schopen přesně říct, co se mi na ní nelíbí, ale nelíbí se mi.

Nemám tam jediné místo, kterého bych se chytil, celé to na mne působí nekompaktně. Pozornost přitahuje ta bílá šála (mimochodem, největší a nejvýraznější bílá plocha, kterou ta šála vytváří, je v oblasti břicha, či spíš podbřišku). Naopak tvář je proti té šále šedivá a skrytá, černé pozadí tam s tou šálou taky nesedí.

Výraz toho kluka mi přijde nepřirozený. V obličeji jaksi vyrovnaný (to dělají asi ty zavřené oči), naopak napjaté ruce. Jestli je to nehraný výraz, jestli je přirozený pro něj, tak to pro mne nic neznamená: Co tím chci říct je to, že mi ten výraz nic neříká, netuším, co si ten kluk myslí, co cítí, prostě jen tak klečí, "oblečenej do bílé šály" a má zatnuté pěsti.

Pokouším se to srovnat s dívčím aktem - ty přece také bývají mnohdy nepřirozené. Nevím, co na tuhle námitku říct. Snad nejsou tak nepřirozené, snad vyjadřují konkrétnější emoci, snad - v případě, že emoci nevyjadřují, působí (s nadsázkou řečeno) "prvoplánově krásně".

Možná je to jen nezvyk, jen nedostatek zkušeností se způsobem, jak působí mužský akt tohoto druhu. Proto nehodnotím známkou, jen píšu, co si myslím a že si myslím, že to není dobrá fotka.

Berte mé hodnocení prosím s rezervou jako pokus někoho, kdo fotografování nerozumí, říct, co si o něčem takovém myslí. Tentokrát bez teoretických pouček a jen podle toho, jak to na mne působí.

P.S. Nevím, jak to myslel Silák s tím, že bez šály by to bylo lepší. Možná tak, že s něčím jiným než se šálou - v tom případě bych s ním asi souhlasil. A možná i bez šály... (Proč by vadilo, Filipe, že má kluk hubenej hrudníček ? Že má hubený ručičky, to ti nevadí? Podivné...)