Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
Velmi zajímavý text... Co mi u něho velmi chybí, je rok jeho původu.
V mnoha jednotlivostech pravdivý, v nemálu jednotlivostech pravdu zkreslující. V mnoha závěrech rovněž pravdivý (např. i v tom, že vidí určitou podobnost vědy a náboženství), ale často bych se lišil s autorem v jejich hodnocení. Těžko říct, do jaké míry myslel svá tvrzení Feyerabend vážně - a do jaké míry jako alarmující a úmyslně útočnou nadsázku ("neexistující metodologie").
Když Arendtová psala o krizi autority, jejíž nedostatek je nejpatrnější ve výchově, tak na vědu trochu zapomněla. Tady Feyerabend volá po zničení autority vědy - i a zvláště ve výchově. (pozn. Neříká nic o tom, že by děti měly o své vlastní výchově hlasovat, i když neříká ani to, že by neměly...)
Myslím, že věda nemá autoritu nijak vynucenou, do značné míry zůstává autorita vědců autoritou přirozenou, takže to Feyerabendovo volání připomíná štěkot malého psíka, jehož hlasitost je tím větší, čím víc chápe, že s tím sám nic nenadělá.
Také myslím, že věda svou vlastní autoritou pohodlní a zabředá často do kolotoče zkoumání svých vlastních zkoumání. (Sotva píšu něco nového - viz Kuhn: Struktura vědeckých revolucí.) V poslední době se věda, přinejmenším u nás, mohutně brání jakýmkoli nevědeckým postupům a přijetí jejich závěrů. Tady já osobně vidím význam tohoto textu (i když nejspíš příliš mírně proti Feyerabendově gustu).
Věda by - při zachování maximální vhodné opatrnosti - měla být schopna přijmout fakt, že některé fenomény nevědeckého poznávání světa mohou být rovněž úspěšné (třeba proto, že jsou dosud vědecky nevysvětleny, možná? i proto, že vědecky vysvětlitelné nejsou).
To vše říkám při přetrvávajícím sympatizování s českým (a světovým) sysifovským hnutím, které se se střídavým úspěchem snaží bojovat proti stále se rozmáhajícímu pavědátorství. V současném balastu, v němž lidé nejsou schopni rozlišit, co je vědecké, co je pavědecké a co je nevědecké, je jejich (a vědy) silnější uzavřenost zcela pochopitelná.
A také zde vidím dost zajímavou Feyerabendovu myšlenku, kterou budu parafrázovat: "Aby byl rozlišení vědy a ne-vědy (upraveno) schopen, bude zralý občan studovat hlavní ideologie jako historické jevy. Bude tedy studovat i vědu jako historický jev, a nikoli jako jeden jediný smysluplný způsob zvládání problémů. Bude ji studovat spolu s ostatními bajkami, jako jsou mýty „primitivních“ společností, tak, aby měl dostatek informací ke svobodnému rozhodování."
Jak by to mělo/mohlo být ve školách pro děti, zda bych dokázal najít kompromis s Feyerabendovými myšlenkami (asi ano!), to je na delší povídání...
Hloupá není. Vtipná ? Možná pro někoho, kdo nezná, jak nějaká taková věta může ublížit. Já to viděl na vlastní oči, jako malej kluk a dodnes si to pamatuju (dost možná na rozdíl od tehdy raněné osoby/tchýně).
Příliš často český humor přestává být laskavý a stává se zlým...
A co třeba název "Sluníčka" ? No, to je moc dětinský... Osobně bych to nazval: "Odpočinek".
Pokud vím, tak mimo jiné existují studie o tom, že mýtus "blbé reklamy" (tj. že výrazně blbá reklama je účinnější než nevýrazná reklama, nebo dokonce i než výrazně dobrá reklama) je do značné míry opravdu jen mýtus.
Fakt jsi někdy někomu řekl: "Hele, tohle je tak blbá reklama, na tu se nedívej!" A pak se ještě divil, že jsi se na ni díval ? Fakt divný...
Dobrý, nenásilný, jen pokračuj, uvidíme, co se z toho vyvine.
Jen zkus omezit "byl, byla, bylo..." - když budeš mít chuť.
Lidi, lidi. Měli byste se více stýkat s postiženými - nemyslím s těmi (jen s těmi), co stojí opřeni o zeď v metru a žebrají, ale také s těmi, co žijí aktivně a překonávají překážky. Hůř si jich všimnete, nezastavují vás na ulici a neprosí o pomoc. Ti nechtějí, abyste je obdivovali, ale abyste je brali jako normální lidi.
Jací jsou zdraví, takoví jsou postižení. Někteří nechtějí pracovat a na svém postižení vydělávají, někteří chtějí být aktivní, něco dosáhnout - a jejich postižení jim v tom nesmí zabránit.
Znám (nikoli dobře osobně) množství postižených lidí. Zvládají nejen to, co já bych těžko zvládal s jejich postižením (jednou jsem chtěl nevidomému pomoci nastoupit na eskalátor. Kdyby nás někdo sledoval z dálky, asi by mu přišlo, že vidí vidícího, tj. nevidomého, jak vede na schody krátkozrakého, tj. mne). Zvládají hlavně mnoho z toho, co já nezvládám ani teď.
Fakt nevím, kdo má číst dosti složitý a nesrozumitelný text o tom, jak je všechno divný, zvláště, když je plný překlepů, ba přeplněný, a autor není s to je opravit - asi si to po sobě ani on nebyl schopný v tom vedru přečíst.
Mé hodnocení? Použiji citát: "co to meleš simtě?" " Já ti nevim to lezlo samo..." (omluvte chyby v citátu, jsou původní)
Mám jednu otázku. Klíčovou. Proč jsi to vlastně napsal ? Já na to nepřišel. Chtěl jsi snad říct něco nového, nebo jen to, že prostě lidé mají být solidární, nejsou solidární a těžko chápou potřebu této solidarity? A pokud jsi chtěl napsat něco nového nebo aspoň něco konkrétního, proč to nenapíšeš srozumitelně?
Jednou větou popíráš tu následující, běháš kolem dokola, uděláš čelem vzad a nakonec to ještě jednou shodíš.
Pokud jsi se chtěl jen vypsat ze svých zmatků (jelikož na mě to působí velmi zmateně), jaké máme v hlavě o něčem každý, tak nevím, co na tom chceš hlubším způsobem kritizovat...
A kruci, já fakt nevím, jestli jsem tak deformovanej, ale takhle mi to přijde opravdu velmi dobrý. (To místo je s tím dvakrát "tam" mnohem přehlednější, ale možná - s takto opravenou interpunkcí - by ani nemuselo být dvakrát...).
Tentokrát dávám jedna (s mínusem, za ta klišé).
Nelíbí. Strašně špatně se čte (už "kdysi - kdy jsem"), rytmus je zvláštní, nepravidelný, slovosled někdy taky nehraje. Veršovat s "Okenou" a "aviváží" mi přijde podivný, i když to nechápej jako výtku, jen jako vyjádření subjektivního pocitu.
Myslet a vyprávět ale Tvoje básně dovedou pěkně ("kuchyň bez tebe je mi velká").
Deku, jíž (ne již) mě přikrýváš.
Poslední verš (a zvláště rým) to shazuje, není tak zvukomalebný jako předchozí. Je to něco mezi pravidelností "grassu, krásu, hlasu" - a vybočením nerýmovaných veršů, takže to vyzní doprázdna...
Ale myšlenka hezká, trošku běžná, ale "vyzpívaná" jinými slovy a až na ten rým vybroušenou formou.
Bez vady (formálně - teda, Rawen má pravdu, Filip podle mého cítění nikoli).
Tak tuhle básničku bych Ti z "mé" rubriky okamžitě vyhodil. Co je tam za pathos ? Snad jen ve třetí sloce, ale jinak se s tím jdi bodnout !
A pozor na špatnou vazbu s předložkou "skrz" - anebo na špatné členění veršů...
Aspoň si to po sobě přečti ! (Chybí Ti tam písmenka i celá slova...) Na mnoha místech je špatný slovosled, občas špatná volba synonym. Výpovědi někdy působí nepřirozeně, strojeně.
Na takovou jednoduchou zápletku mi to přijde až příliš dlouhé...
Nic zvláštního, a přece nic obyčejného.
"Asi vypadlo z hnízda." - to je nejlepší místo v celé povídce.
P.S. Nemůžeš nikoho okřiknout otázkou, zvláště, pokud začíná slovem "Brepto". Zkus si to, budeš vypadat směšně .
Látka mě moc nezaujala, ale oceňuju snahu vést příběh, využít epizody, srozumitelně to uzavřít.
Spousta pravopisných chyb...
Nevím si rady. Forma - no, žádná sláva, ale ani pravý opak.
Obsah ? Řekl bych, pobuřující. Jo, jsem typickej "Hujer", "šprt" - dokonce ten nejhorší, který se málo učí, ale tváří se tak (zvlášť teď, když už není škola moje priorita). Nevadí mi tolik, když někdo opisuje (čert to vem). Co mě štve, jsou "studenti", kteří považují zkouškové za pohromu proto, že nestíhají v dnech stresu mezi dny pohody napsat taháky, a kteří dělají zkoušky jen proto, aby měli podpis v indexu a mohli ty kecy zase zapomenout. Proč teda do těch škol vůbec chodí ?
Pro tyhle "studenty" máme zvyšovat počet přijatých na vysoké školy???
V celku nehodnotím - jak vidíte, nejsem objektivní.
P.S. Promiň, Sia, jestli jsem se Tě dotkl. Nemluvím osobně o Tobě, jelikož ani nevím, jestli Ty píšeš o sobě.
Čtenáři viděli mnoho vět, mnoho slov, která už dobře znali. Marně volali po větách podmínkových, vylučovacích, stupňovacích. Našli jen vedlejší věty, které byly vztažné. Byl to zřejmý úmysl autora, který se ale brzy očetl. Také viděli mnoho přívlastků. Přívlastků, psaných jako podle šablony.
Na konci dočetli. Došli s autorem až na konec. Do propasti padla další dvě těla dojemných hlavních hrdinů. Uplynul měsíc. Další hrdinové dospěli na její kraj. Už byla plná, nebylo kam skákat. Chytili se za ruce. Plakali. (Neptejte se mě proč.)
Proč to nedáš mezi fejetony ? Tam by to patřilo mnohem víc - konečně by snad čtenáři a autoři pochopili, že se nemusí psát jen křesťanovské fejetony.
Hezky píšeš. (I když se v tom občas trošku ztrácím a musím některé věty číst víckrát, inu, ale to je spíš věc pohodlnosti mne jako čtenáře...)
Gramatických chyb je tam ale jak máku...
Hej, Gerharde, když už někoho cituješ, tak nevytrhávej z kontextu, nebo aspoň ne tak okatě.
Napsal jsem skutečně "otřepané téma", ale celá věta zněla "Otřepané téma, otřepané zpracování s příslušně otřepanými slovními spojeními". Takže Tvá následující námitka: "O čem pak psát, aby to nebylo právě fádní a otřepané?" nemá smysl, protože odpověď zní: "Není důležité jen O čem?, důležité je také Jak?"
Zdravím.
Hm, tohle mi přijde jako dobrý. Básničkám fakt nerozumím, takže dám spíš na první dojem. Něco bych napsal jinak (při zachování formy), ale to je Tvoje autorská věc.
Osobně nesouhlasím s probably. Vůbec to není jednoduché a koneckonců ani ten rým tam není tak dětinský. Hodně čitelný to je, ale mně z toho vylézá sem tam jiné čtení, které tu jednoznačnost rozbíjí...
(P.S. Jestli se tenhle příspěvek měnil nějak podstatně poté, co ho komentovala, tak se probably omlouvám...)
Nesnáším, když si autor nedá s tvorbou ani tolik práce, kolik vyžaduje od čtenáře. Tím nemyslím jednoduchou (?) formu, ale to, že si to po sobě ani nepřečteš.
Nehodnotím, nemám pocit, že jsem teď objektivní (koneckonců, proč bych musel být), ale můj základní pocit je, že to nestojí za nic.
Já vám nevím, ale přijde mi, že už u nás může být jako dobrý vtip chápán jen takový vtip, který je o alkoholu nebo o sexu. (Přesněji: O ožralství a šoustání.)
P.S. Pozor na druhou osobu - na začátku nás/čtenáře vžiješ do role tramvajáka, na konci ale do role cestujícího...