Dick vystoupil z autobusu a byl rád, že se může nadechnout čerstvějšího vzduchu, než který poznal za jízdy. Malé město, kde se nyní nacházel, vypadalo jako mnoho jiných. Dick vykročil podél hlavní silnice a doufal, že by mohl narazit na bar nebo hospodu.

     Po chvilce mu vítr připleskl na nohu noviny, které ani po několika kopnutích neodlétly. Sebral je a četl:

4. dubna 1988

Farmářům hrozí neúroda

Prezident Regan  je na návštěvě Evropy

…

     „Koho ty sračky zajímaj,“ řekl si pro sebe a hodil noviny zpět do větru. „Kdyby tam radši psaly kde se tady člověk může pořádně nalejt.“

     Auta ho míjela s pravidelnou přesností malého městečka. Projela celkem dvě za půl hodiny. S nezájmem míjel lidi. Zanedlouho se musel posadit na lavičku, aby načerpal nové síly.

     „Kdybych měl aspoň tu zkurvenou vodu,“ pomyslí si.

     Zrovna okolo něj prochází postarší muž.

     „Hej, ty. No ty, kdo jinej asi. Kde je tady nějakej lokál kde si můžu dát chlast?“

     Muž se zastaví a pohlédne na Dicka, velikého, silného člověka.

     „Musíte ještě asi tak tři sta metrů tudy,“ a ukazuje rukou dál podél silnice.

     Dick zamručí, zvedne se a vydá se daným směrem. Po chvilce narazí na bar Frozen frog. Setře pot z čela a vstoupí dovnitř. Na stropě se pomalu otáčí větrák, který ochlazuje vzduch a rozráží cigaretový dým. U baru je obsazena jen jedna z několika židlí. Zamíří k výčepu a od jediného obsazeného stolu zaslechne:

     „Na jihu jsou v hajzlu. Nemaj žádnou úrodu.“

     Dick nepozorovaně zakroutí hlavou, usedne na bar a objedná si whisky. Nerozhlíží se po osazenstvu, které se zde nachází, kouká na zeď za barem, kde visí obraz s indiánem.

     Napije se a tělem mu projede příjemný pocit. Pohlédne na muže, který s ním sedí u baru. Jejich oči se setkají. Chvíli se navzájem prohlížejí. Neznámý muž se poté zvedne a přistupuje k Dickovi.

     „Já jsem Jakob. Máš tu volno, kamaráde?“ říká a bez odpovědi si sedá na vedlejší židli.

     Dick si s ním potřese pravicí, ale není příliš šťastný, že si k němu přisedl. Hodlal se zde pouze napít, nic víc.

     „Odkud cestuješ, kamaráde? A jak se jmenuješ?“

     „Dick. Jedu z Colorada.“

     „Hm,“ odmlčí se Jakob a mlčky si objedná další pivo.

     Dickovi se nechtělo s nikým bavit, ale napadne ho, že by se od Jakoba mohl dozvědět, jak město funguje, kde je co důležitého a tak podobně.

     „Jak to tady chodí?“

     „Kamaráde, to ti nepovim. Já nejsem vodsuď. Cestuju tak různě, kam mě nohy zanesou. Teď naposled jsem byl v Iowě, ale tam je to, řeknu ti, pěkně na hovno. Nic se tam neděje a na práci člověk nenarazí. Ale znám horší díry.“

      Jakob ztiší hlas.

     „Třeba tuhle.“

     Oba dva se na sebe ušklíbnou. Dick si objedná další whisky a rozhodne se, že chvíli posedí.

     „Je tady nějaká práce?“ zeptá se Jakoba.

     „Tady je to mrtvý, kamaráde. Nikde nic. Je to na hovno - .“

     Jakob se na chvíli odmlčí, potom vyhrne košili a pod barovým pultem Dickovy ukáže vytetované šestičíslí: 621689

     „Navíc, když máš tohle, hledej práci. Lidi tě hned vodserou.“

     Dick hleděl na čísla, poté se narovnal, vyhrnul svoji košili…: 620047

     Nečekal na Jakobovu reakce a hned spustil:

     „Byl jsem tři roky v Bostonský za loupež. Naštěstí mi soudce přilepšil, ale vostatní furt seděj. Maj to až na dvanáct let. Chtěli jsme udělat káru s prachama, ale celý se to posralo. Nechtěl jsem se do toho zezačátku namočit, byl jsem kretén. Ale teď fakt hodlám dělat něco normálního. Chlapi budou sedět ještě nejmíň sedm let, tak co já. Ty vole, to je náhoda. A co ty, za cos to měl?“

     Jakob neodpověděl. Ani se neusmál, kouká na Dicka a mezitím se mu něco začíná rýsovat pod košilí.

     „Jasně blbečku. Tady je to moje, rozumíš,“ šeptá a Dick spatří hlaveň revolveru namířenou proti sobě.

     „Koukej vypadnout než tě vodělám s těma vostatníma.“

     Dick se probere, hází na bar drobné a vychází z Frozen frog.

     Čas vyrazit do dalšího města.