Racku autor: Mardou   racku z moře! měníš se mi v havrana před očima sedíš mi na okně jako já tobě kdysi dávno jsi abstraktní abstraktní havran černá díra se zobákem odpoutejte se prosím všechny moje dny se vsakují do jednoho okamžíku vsakují se do černouhelné černé všechny průchody lavičky prosvětlené noci dny kdy bylo života tolik že protékal skrz obejmutí i dny kdy se dalo umřít několikrát za večer nejhorší byly dny kdy se nedělo vůbec nic   a ty máš břicho plné všech těch dnů havrane

za trnky platím autor: Augustin_Šípek   zavýsknu kaňkám   trochu zpátky za trnky trnem v oku    byl bych rád a solné stesky  vylévám na stébla zkutá z jinovatky dutá tichem    tolikrát

zlatý výtěr autor: coin   zas vypíšeš mi z dlaní že březen je syrový jak čerstvě nasekaný led   prochladlí listováním třesem se nahotou     v zákazu vyhovět:                                             to stropy jsou tenké -                              podobné v rybích zdech --                                             než propadne na dno ten nejútlejší břeh rozpraská kůže v říčních kanálech   a zlatý výtěr z jara pořeže nám oči   foto: Světlo autor: Suzi A.K.

Velkopáteční

autor: Leodegrance

Sníh solí špinaví. Led prsty jara svírá.

Hrst kůrek labutím o holi rozhodit

se babka dobelhá. Už třasu neodpírá.

Po léta zpustlý park hřej ztuchle rajský svit.

Až drobty zkamení, až vrásky zmrznou v břit,

pak v uhelnatou sloj se zvrtnou brvy davu.

Nezbude nežli smrt. Snad mohou mrtví klít.

Být mladší, zapláču: Já ztrácím pro ni hlavu.

Zkřeh podzim v cesmínách, do oblak vichry sbírá.

Smí k břehům západním jen věčnost přirazit?

Vlá beznadějně mdle. Jak paže všehomíra,

živoucí ikona, hvězd bezúsměvných vid.

Kýč! Mramorový kýč. Nezbude než se skrýt.

Kdo v hradbách vytrvá, kdo pronese zlou zprávu…

Až k míze neprojdu, dál svou si musím mlít.

Být tvrdší, zakřičím: Já ztrácím pro Tě hlavu!

Lže vášeň v područí – zatuchlá krysí díra,

v níž vločka zhasíná a jiskra taje mřít.

Než zuby nabrousím, zachrastí v oknech šmíra.

Už nemám, co jak pěst v prudkosti zarazit

do pysků naběhlých… Zakousnout. Vykrvit!

Z čích ňader dýchne den? Čí kravce požnu trávu?

Rád prostřu. Komu však? Nezbude nežli shnít.

Být čistší, zašeptám: Já pro Tě ztrácím hlavu.

Pro zázrak vartovat a nepoztrácet klid

a urodíš se, vím. A v láskyplném mravu.

Rač viset, Pane náš. Nezbývá nevěřit.

Být svatý, zamlčím: Já ztratil pro Tě hlavu.