|
STRIDER A JEHO LOGIKA ABSURDITY
"Zajímá mě pouze ´nesmysl´ - to, co nemá žádný praktický význam. Život mě zajímá jen ve svých nesmyslných projevech." - Daniil Ivanovič Juvačev (Charms)
Představme si alternativní mikrosvět i s jeho vlastními zákony. Alternativní vesmír, na první pohled možná podobný tomu našemu, ale lišící se v nepodstatných drobnostech. Nepodstatných?
Striderovy krátké povídky náš vždy seznámí s určitou bizarní situací, která je dále stupňována ad absurdum, ovšem, ač to zní podivně, dle zákonů logiky. Proto jsou nejen zábavné, ale i hodné zamyšlení - kde je reálno a kde už Země za zrcadlem?
Pokud budeme hledat něco podobného ve světové literatuře, samozřejmě nelze nevzpomenout na Charmse. Budeme-li však hledat v literatuře na Totemu, zjistíme, že Strider zde nemá obdoby.
Člověk dne
Přiběhl domů a otevřel skříň. Tyjo, vždyť má jen jedno sako! Co si vezme? Co se tak má nosit?
Právě ho vyhlásili člověkem dne. Na celý Zemi!
Zapnul televizi. I tam to bylo.
„Podle posledních, ale nepotvrzených zpráv byl člověkem dnešního dne vyhlášen Čech, který si nepřeje zveřejnit svoje jméno. Pro další informace přepojujeme na našeho zvláštního zpravodaje.“
„Tak, hlásím se vám přímo z chodby před bytem člověka dne. Asi Vás bude zajímat, co právě dělá, jak prožívá svůj den slávy. Tak právě teď, kromě toho, že nás sleduje v televizi, stojí před otevřenou skříní a neví, co si má vzít na sebe.“
A to byla pravda.
„... ale hrát prý se má, jenom s tím, co máš, co znáááááš!“
Zarazil se a čekal na další sloku. A zase to tam bylo. Jaký „znáš“? Co tohleto znamená? No teda!
V zamyšlení upustil lžičku a ta sklouzla bezvládně do polévky. A to se nemělo stát. Polévka se úplně vymkla kontrole, jak se tak říká. Nudle klidně plavaly na jednu stranu a okurka na druhou... Co tam dělá okurka?! Málem vykřikl. A to byl teprve začátek.
„Zjistíme to.“ Detektiv Laroche vyrazil chodbou po stopách okurky. Slepeckou hůlkou poklepával po jednotlivých kamenech až najednou... „Tady to je,“ řekl s jistotou. „Kopejte!“
Všichni vesničani popadli své motyky a krumpáče a pustili se do zdi. Za chvilku už byli hluboko v tunelu a stopa vedla pořád dál. Chodbou proudili horníci s bedněním...
Nebavilo ho to, a tak se vrátil do restaurace. Nudle teď zrovna kroužily a jak je sledoval, přisedl si kolega. Hrálo rádio.
„Ahoj, hele, tohle nechápu!“ řekl hned na úvod.
„Hlavně nepouš...“ Než to dořekl, bylo pozdě. Nudle u kolegy se rozjely a okurku tam měl taky!
"A nyní předávám slovo panu Semerádovi, který je českým guru systémů řízení jakosti."
Nikdy nečekal, že guru bude vypadat takhle. Vždycky si gurua představoval jako takového malého slona nebo hrocha, mýtickou bytost, s chobotem a s velkými pařáty.
Hnědý mrož chytnul do ploutví mikrofon a ujal se slova.
Na stopě: přepadení devíti trafikantů v Praze. Jo! To je ono! Na to se bude dívat. Přepnul program a ani nedutal.
„Bylo snadné zjistit, kdo je přepadl, máme záznam průmyslové kamery. Zůstává zde ale jiná záhada: proč bylo v trafice devět trafikantů?“
A byla to pravda. Byla to záhada.
"Jak myslíš, že bude vypadat konec světa?" Nevím, proč se na to ptala zrovna losa. Ale vypadalo to, že se zamyslel. Nebylo sice jasný nad čím, ale evidentně přemýšlel. Měl jeden paroh větší a to ho tížilo. Když na to chvilku nemyslel, tak měl hlavu vždycky trochu skloněnou doleva.
|
