Neberou, potvory, a to už tu čekám nejmíň deset let. Takový krásný zataženo a nic.
Kukuřice jim už nevoní, i když Roman tvrdí, že stejně necítí. Houbeles. Na ryby jsem
extra třída, kapacita. Cítí, a kukuřice je na český kapry nejlepší.
Zapínám mobil a v patách se mi plíží večer. Marně ho každý den odháním baterkou,
dělá, jako by se jí vůbec nebál, ale bojí se jí, to je jistý. Leze po mně zima. A komáři.
Z báglu vykukuje lahvový pivo. Byl bych se vsadil, že na mě občas i mrkne, ale ještě

jsem ho nepřistihl.
Kdysi, už je to aspoň sto let, jsem si tu krásně pomlčel s Nerudou. Chtěl mi vyprávět
o hvězdách, o šumícím lese, co šuměl a šumí zrovínka naproti, o vůni večera. Začal
něco o Lůně, že pěkně svítí. No aby nesvítila. Nakonec mlčel, a já jsem mlčel taky,
jako mlčím furt.
Ťukla? Ne, to se mi jen zdálo. Kdybyste tu seděli tak dlouho jako já, taky by se vám
zdálo bůhvíco. A nejen to.
Mrklo na mě. Dobře jsem ho viděl.

 

 

 

//Rozmarné léto odstraněno :-)