|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Položil jsem opatrně hlavu na koleje. Signál byl špatný, asi neplatili koncesionářské poplatky. No co, půjdu pěšky, rozhodl jsem se a chystal se vstát, když se najednou přiřítila tramvaj a přejela mi nohu. Kurva, bolelo to. S jakýmsi hřejivým pocitem jsem si prohlížel kaluž krve, v jejíž klidné hladině, občas čeřené racky, přinášejícími kroupy, se odráželo pouliční osvětlení. Vtom se v tom začal rochnit vepřík. Zvedl se mi žaludek, chytl mě za ruku a vynesl s sebou do dálavých výšin, odkud jsem mohl pozorovat vlastní tělo, pozorující ten hnus. Nahoře bylo chladno, dole ovšem taky, tak jsem si nikomu nestěžoval – ani tam nikdo nebyl, a kdyby byl, neměl bych ho rád.
Ze sna mě probudilo vykviknutí vepříka. Svíral v požerácích – byl totiž křížený s velrybou – doutník a smutně po mně pokukoval. Asi neměl oheň, nebo já nevím. Tak jsem ho poslal do prdele a šel psát po zdech haiku. Pořád mám takový pocit, že mě při tom někdo pozoruje...
|
|
|
