g morr (Občasný)

Problém mám asi tady: "V honbě za dokonalostí a úspěchem se před námi zrcadlí pouze slibná vidina těch světových a naše mateřština si vedle nich připadá častokrát více jak nedonošené a nedokonalé batole. Snad je to tím, že jsme si našeho potomka přestali vážit právě v jeho věku nejtěžším, těsně po tom, co zdárně zvládl pubertu s několika nerozvážnými mladickými klopýtnutími."

Co je myšleno tou pubertou a mladickými klopýtnutími? Po tisíci let?

Čeština si nijak nepřipadá, jestli se za ni stydí její mluvčí, to nevím... ale kdybych si měl tipnout, tak bych řekl, že je takové myšlenky, že by se třeba mohli stydět, ani nenapadnou.

A před čím, že máme tu mateřštinu bránit? A především – jak se to dělá?

To o těch spisovatelích je mimochodem docela blábol. Vždy si zvukomalenbně... lehce... jenom ... pohrávali?  A přitom je z jejich projevu znát věcnost? Dvě zjednodušující tvrzení, za jaké by se nemuseli stydět v jakémkoli deníku – a ještě dohromady dají protimluv...