TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 21.5. Monika

Všechny rubriky

Výtvarno, kresby

> Výtvarno, kresby

>		Kresby, skici

> Malby

> Koláže

> Klasická grafika

> Ilustrace

> Blbůstky-pokusy

> Experimenty

> Prostorové objekty

> Teorie, historie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

strom
Autor: Albina (Občasný) - publikováno 13.9.2004 (20:21:17)

Albina (Občasný) - 16.9.2004 > Mystická povídka, kterou napsal můj známý a ke které jsem nakreslila tento obrázek, začíná takto: Snad pozdní podzim tenkrát panoval. Snad onen čas je takto nazýván. Je to onen čas, kdy černým ptákům v polích hlady hrubne hlas. Je to ona doba hnízdění stromů a večerů na závoru - zastýlaných vzpomínkou na děravé boty smutečních stuh. Šumot deště plyšově kolébá naše rozestavěné střechy smyslů - od času do času děravé slzami. Zároveň nám věší kolem krku těžký balvan spánku. Šíje se pomalu ohýbá. Klesáme na prostydlý asfalt doprostřed cesty. Nehybní pak dýcháme mělké vrásky ticha, které dnes uvízly mezi kapkami zítřejších kroků a zapřádáme dlouhé rozhovory s pórovitými dušemi našich zemřelých přátel. V nejistotě putujeme usínáním po úzkých ochozech nahých těl vlastního nitra. Sestupujeme tak v myšlenkách až na tlukotem srdce vydlážděné dno prosklené propasti dechu a naše ztuhlé údy roztřásá zima. Spirála pohybů se zdá být bez konce. Narůstá počet neviditelných světů, o které jen zakopáváme. A mýtus o umírání zvětšuje svůj objem... Jazyk , nabobtnalý básněmi , se nám plete pod nohy. A jak jej potom při chůzi vláčíme kalužemi, pokrývá se tenkou vrstvou ledu. Zouváme si zablácené boty v předsíni. Promočený plášť věšíme na ostrý hák. Sedáme si do křesla . Do ruky bereme tlustou knihu. Ticho je podminováno prudkými nárazy větru a dešťových střepin do okenních rámů a jejich skleněných výplní. Konečně usínáme. Probouzíme se časně a všude je bílo. Hladiny barevných škál zharmonizujeme černou kávou a sprintujíce malátností, pokračujeme ve čtení. Ano, snad pozdní podzim se tenkrát vylil z břehů. Louky i lesy zarostly jeho nepoddajnou srstí. Muselo se to stát právě v oné době, neboť si dobře vzpomí nám na to, že za okny domů nebylo vidět žádné květy.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Albina

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný) Zařazeno v Galerii

Addictive Zone Orbital Defender Game