ouvej (Občasný) - 22.4.2004 > Emmet_RAY> Jdi ty, kecko. 
Jak psát jen ze sebe a rozmělňovat pořád dokola sebe sama?
S dechem to nesouvisí, věř mi. Ještě dýchám. Ale pořád tak nějak v jednom tempu.
Když si tuhle báseň přečte někdo, kdo nečetl třistapadesát čtyřista pět set mých předchozích, třeba si řekne - a hele...
Nejsou stejné - jen mají pořád jakoby jedno téma. Jmenovala by se o mateřství, nebo jinak by se to divné slovo tam vyskytovalo. Koneckonců - ženská stráví pět roků života tím, že s postupně odrůstajícími dětmi sedí u pískoviště a pořád dokola o těch blbejch plenách mluví. A pořád se stejně trapným nasazením. Nebo - abych se nedotkla žen jiného ražení - já jsem si to tak prožila. Jsem plochá - plochý je můj život, plochá je moje
