HáDé! (Občasný) - 4.3.2004 > ouvej> Mám strach, když začneš své básně příliš oklešťovat, vyhodíš to podstatné v životě
- slunce i lunu (zvláštní ženský atribut...),... pak přestaneš být svoje! Budeš
z toho nešťastná! Píšeš své každodenní zápisky, asi větším dílem spontánně, ale autenticky!
To mě přitahuje na tvé poezii. Nech lyrykovi a Kelly a Viovi a drfaustovi jejich experimenty, jejich vycizelované, ale trochu odlidštěné básně (nikoho nechci napadat,
nesnižuju jejich hodnotu, která je hlavně ve snaze o posun někam jinam, snad dál...taky osobitě) a piš po svém, srdcem! Kdo ví, co časem
zapadne úplně a co přetrvá....Nakonec jsem dala jistým literárním vědcům na
výběr z básnířek z místních serverů a zaujala jsi ty, jak řekli - svými litaniemi!
Nechtěla bych tě zažít, (a asi by to vypadalo směšně) jak napodobuješ Kelly nebo drfausta.
Poučení si vzít můžeš (co uznáš za vhodné a pro tebe přijatelné), víc škrtat můžeš, ale nestaž se proboha předělávat!
Piš dál, po svém! Jsi to ty, žena a básnířka, se svým životem, který mapuješ, ten
nepředěláš (tak moc)!
