|
Setkání
Zas ráno. Metro, schody, tlačenice.
Prázdné oči. Tváře bez úsměvů.
V tom setkaly se naše zřítelnice
čas přistihli jsme nahý, bez záchvěvů.
Na tvou tvář přilepené oči se poměly
na doteky hrát si, měl jsem v tu chvíli snahu.
Hned uhnula jsi cudně, jak to uměly,
kdysi dávno v dobách trvalejších vztahů.
Můj pohled pasiáns chvíli pak hrál
a marně plíce hledaly dech,
myšlenky zda něco jsem nezvoral
sčítaly s potem krůpěje na zádech.
Oči tvé se s mými střetly znova.
A pak?
Ze vzteku k sobě pěsti zatnu .
Než najdu k seznámení s tebou slova
Čas se hnul a tyś zmizela v nenávratnu.
| 
