Anděl světlonoš

V horách a ve vůni staletých dřev,

v poklidné krajině

v žitě a víně

do reje válčení se převtělí hněv.

Dobře shlédni nepřítele.

Druhý stvořen,

pýchou mořen,

první zradil stvořitele.

Kříž svého trápení nesundáš z ramen,

v žalu moři,

když země hoří,

když anděl Světlonoš zažeh´ svůj plamen.

Po míru, po štěstí dávno je veta.

Prodejní vrazi,

i v žáru z nich mrazí,

radost pak spálí celého světa.

V tom konečně promluví andělé zloby.

Na koních. V šarlatu.

Věstící odplatu,

stanou se obrazem kruté své doby.

Do země zadupou ho koně splavení.

FOEDUM INCEPTU

FOEDUM EXITU

pak sám shoří ve svém plameni.

Nakonec jako na pozdrav.

V smradu krve. V potu pachu,

bez zájmu a beze strachu,

přeletí motýl...

                     smrtihlav.