|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Když Adam Janiurek opatrně sestoupil po bednách, rozhlédl se v obou směrech po uličce. Pozorně se vpíjel zrakem do stínů a potom si přidřepl ke skvrnám a šmouhám krve tam, kam sletěl Jack Triner. V místě dopadu byl aspoň litr krve, krve tak čerstvé, že část se jí ještě pořád nevsákla do porézního betonu a leskla se v mělkých rudých loužičkách.
Člověk prostě nemůže dostat přímo do prsou zásah z osmatřicítky, okamžitě vstát a jít si. A zrovna tak nemůže sletět z výšky třetího patra a hned vyskočit jako jelen.
Jenže to vypadalo, že právě tohle Triner udělal.
Stezka sedlé krve ukazovala, kudy zmizel. Adam sevřel osmatřicítku pevně v ruce a stopoval psychopata až ke křižovatce uliček, pak odbočil doleva a ještě asi tak padesát metrů se opatrně sunul přes střídající se pásy stínů a světla. Potom dospěl na konec stopy: jednoduše na jednom místě, uprostřed uličky, končila.Vypadalo to, že se Triner ač byl jakkoli zraněn ošetřil doslova na pochodu.Ale čím? Adam se díval do tmy a naslouchal.
Déšť, vítr, hromy. Jinak nic.
Mrtvý člověk nekrvácí, pomyslel si Adam.
Třeba je tohle důvod, proč zde krvavá stopa končí. Prostě tady zemřel,ale nezastavilo ho to. Šel prostě dál.
Takže koho to teď vlastně lovím? Mrtvého chlapa, který to nechce vzdát?
Živá mrtvola? Velice nepravděpodobné. Ale pokud tomu, tak opravdu je, vzniká bezpochyby zajímaví situace. Fascinující situace. Adam cítil, že jej práce pohlcuje víc než za celé týdny předtím.
**
|
|
|
