Píšu ti na obálku
a tak málo času zbývá
jsme od sebe, jak už to bývá
píšu Ti přes velikou dálku

Bydlíme sice v stejném kraji
však vzdálen jsi v čase víc, než léta
byla by tu snad jedna věta
co se v mojí mysli tají

Já neřeknu ji, já ji nevyslovím
nepošlu ji odsud, kde si krásně hoví
já mám z Tebe nejspíš strach

Snad napíšu ji, snad ji pošlu Tobě
pak srdce svoje schovám raděj v hrobě
kde zvolna obrátí se v prach

(Bylo by možná pošetilé
zkoumat Tvou mysl, co jsi zač
stejně když přehlížíš můj pláč
je to tak málo ušlechtilé)