zemřela mi slova
scvrkla se na vzduchu
jako vejce na pánvičce..
mrtvolky

ale pohřbi slova..

opuštěné
rty mi hned zalapaly po cizích
rtech
chytnul jsem tě jako harmoniku
hnědou po kabátech
(ale bez kapes)
a bral si tvé výdechy
jako bys jimi škrtala
čertům pod kotlem

jenomže mrtvolky
se zatím svěřily podlaze..
začal jsem zakopávat
vyvrkávat
padat
tma hořela od záhrobí
a zevnitř měnila své tvary

znovu se probudil drak
duhový
a z mrtvolek se staly šupiny
na jeho česko-středohorském hřbetě
radši jsem zpíval:
„                                    Spolknul jsem kouř 
      drak Ao šen 
                            a cizí úsměv
spadl mi z koutku
                                       oběšen..“
byl ze sádry

ale pohřbi draka..

časem se šupiny sesypaly
některé byly dětem pro štěstí
schovany pod talíř
zbytek se rozpršel

deště mi vypráví

ale
jsou i noci, kdy muži přichází o játra