|
| |
 |
|  |
sny jako historky o městě
sny jako historky o městě
dřív se i hryzalo
když nebyl ostrý kámen
z břicha ti visela pupeční šňůra
slizká a popínavá
jak Jackova fazole
nešla navázat zpátky
to nejde
ale šachové figurky se ztrácí od pinčlů
něco se vykousne
zbytek odrolí se starou kůží
a já jsem stál v Zámeckém parku
v minovém poli
na nebi díra v působivém šedém hlenu mraků
na hladině jezírka podobná díra po mně
jako bych už skočil
a voda se nezalila
historky o městě
protože Adam trousí v ulicích
hrudky červené hlíny
jak psí hovínka
město rudlo
dorudlo, hnědlo, šedlo
svítila Billa
ty jsi svítila
zajel jsem k vám
do pavučin, vrátil se oleptaný
a panelové vzniklosti svítily
jako nepomíchané tempery na paletě
trochu nedomrlé
vzniklosti se objevily
po mém příjezdu
po cestách tvými vlnami
tempery na paletě se milovaly
až nešlo rozlišit barvy
svítící okna vzniklosti se mrštila
třeštivě
jak suché slzy
lehl jsem si do vzpomínek na trávník
a pokoušel se nevnímat
venčení psů
dírou v šedém hlenu mraků propadl měsíc a nabral mě na rohy
nikdy mi nebylo podobně
hlen zezelenal a krásou zvěčněl
v díře po měsíci jsem zahlédl tvojí panenku
a něžně proskočil
Jako by sněžilo
Zkometil jsem
Zjančil
Proletěl nad mořem a řekou
a vlhkem klína
a uhasil se v čaji
nikdy mi nebylo jinak
nad tím vším reklama
a zrcadla
a kluk a holka chtějí ta zrcadla zamknout do skříní
jenomže nakonec stejně
do té hltavé tmy
zamykají sami sebe
zatímco zrcadla trpělivě čekají před skříní
až Rozcuchaní vylezou
Jindy jsi měla mrazivým větrem
tak křišťálové tváře, že
mít kladívko
popraskal bych je do pavučin
které v nich stejnak spaly
Už jsme si patřili
a bylo to bez rampouchů
a daleko předtím jsem stál v Zámeckém poli
a počítal si pinčly
svítila Billa
ty jsi nebyla
rozťal jsem poklopec
a mezi mnou a hladinou stála šňůra zlaté vody
jako by se ta pupeční dala navázat zpátky
ze mě i z hladiny prýštila šňůra zlaté vody
věděl jsem, že dojde
a došla
ani hladina nestoupla
přestal jsem být tělem té vody, přestal jsem být parkem
šachovnicí, šlachami chodníku
byla zima
měl jsem dva pinčlíky a věž
a sen- historku o královně
a ty dva pinčlové byli plus a mínus a já si nechtěl vybírat
věž byla kamenná
nechtěl jsem do ní
před bránou by čekala zrcadla
tak jsem začal vyprávět sen
-historku- o královně
Zaslechla jí
Nikdy mi nebylo jinak
ani při porodu
ani když praskla skořápka od vajíčka
ani když klouzalo
už pro zvuk písmen
táhne teplo od laponek
|
|
|
