Fotografie Katky Šedé nacházíte pravidelně na Totemu pod nickem "katerina seda". Narodila se v roce 1980 v Praze, od svých 9 let žije v Curychu. Jak se žije Katce a mladým lidem ve Švýcarsku a co se tam o nás ví? 

Katko, na Totemu jsi velmi často i ve tři hodiny ráno, co Tě přivádí k sovímu životu?

Jelikož pracuji do osmi, chodím domů kolem půl deváté, někdy i později. Jsem skutečně noční pták a aktivní právě v tu dobu. Fotím něco doma  nebo publikuju fotky a přitom jsem na chatu. Dříve jsem na chat chodila kvůli lidem a pokecu a teď spíše proto, že nedokážu dělat jenom jednu věc najednou. Takže patlám fotky a vedle toho kecám…

K těm fotkám, o kterých ses zmínila a které na Totemu publikuješ, čím jsou nafocené?

Fotím digitálem coolpix 990 Nikon, i když uznávám, že stará klasika nebyla ještě plně digitály překonaná. Dnes je ale už i profík nucen pomalu sáhnout po digitálu,- jeden můj známý, který fotil, ještě když jsem nebyla na světě, si jej už také pořídil a je mile překvapen.

Co Švýcarsko, jezdíš do Čech? Ve Švýcarsku moc velkoměst není, nestýská se Ti po Praze?

Do Čech jezdím dost často, bydlí tu celé mé příbuzenstvo (až na moje rodiče) a můj přítel. Prahu miluju, ale v zimě jsem radši ve Švýcarsku, protože tady ty extrémní mínusy tak nemáme… ble, ble zima. V Praze jsem víceméně vyrůstala, takže ji až na večerní podniky dobře znám. V Curychu znám aspoň jménem ty nej.
Myslím, že velkoměsto nedělá jenom velikost, ale i úroveň a tu Curych bezesporu má, stejně jako Praha. Praha se mi líbí proto, jak vypadá, jaká je, jaké jsem v ní zažila chvilky.  Na Praze mne štve jediná věc, a sice, že v pátek je od dvanácti v noci skoro všude zavřeno, myslím kavárničky, hospůdky atp. Možná je chyba ve mně, že ji tak neznám, nuže, pokud máte nějaké doporučení, sem s ním:-))

Říkala jsi, že žiješ ve Švýcarsku už od devíti let… to jsi musela chodit ještě na základku, co řeči, jak jsi snášela jako dítě začátky?

Tenkrát jsem německy neuměla říci nic víc, než šnek. Tehdy jsem nezačala chodit do školy rovnou po příjezdu do Švýcarska, úřady vše vyřizovaly pomalu. Seděla jsem skoro rok doma a učila se německy a čekala, až škola dá vědět o dnu nástupu. Nebyla to zrovna příjemná doba. Nechodila jsem ten rok ven, protože jsem nikoho neznala a neuměla se domluvit. Když jsem přeci jenom někdy zašla mezi děti, tak si ze mne utahovaly kvůli řeči, což mi na motivaci ke kontaktu s jinými moc nepřidalo. Více méně jsem se izolovala v bytě. Tudíž jsem se pořád těšila, až zase pojedu do Čech.
Ve škole jsem měla potom při ruce slovník. Nástup do školy moc příjemný nebyl, všichni se o mě zajímali, jak to tak chodí… děti dokáží být krutí i samaritáni zároveň. Jelikož jsem se ještě pořád nedokázala plynule domluvit, tak se o mne všechny staraly a zajímaly se o mne. Ve škole jsem problémy neměla, zdá se mi, že zde škola v učivu přitvrzuje až od sedmé třídy. Například geometrii, tu jsem měla až v páté třídě. Díky tomu ke mne byli spolužáci tak milí… mohli ode mne opisovat matiku. Tenkrát jsem tu látku z Čech vlastně opakovala.

Švýcarsko je Katko multijazyčná země, děti se učí ve škole povinně tolik jazyků?

S těmi díly Švýcarska je to tak, že se tu mluví německy, francouzsky, italsky a rétorománsky. V německé části se učí klasická němčina, v té se píše i přednáší. Skoro každý kanton má ale svůj dialekt (kanton - to je něco, jako okres… tady je například Kanton Zürich, ve Švýcarsku je asi 24 kantonů).  Dialekty a klasická němčina se liší asi tolik, co čeština a trochu srozumitelnější polština. Povinnými jazyky ve škole v německém díle Švýcarska jsou němčina, francouzština a angličtina.

Kde je Katko složitější se ve fotografii prosadit, v Čechách a nebo ve Švýcarsku?

Mám pocit, že prosadit se vážně ve focení je jednodušší ve Švýcarsku, nicméně bude to zhruba tak vyrovnané. Bydlím tu, tak tu také znám více příležitostí. V Čechách ale existuje více spolků, jako je Totem nebo možnost vystavení fotografií v internetové galerii. Tady ve Švýcarsku žádnou takovou stránku neznám, ani jsem o ní neslyšela. Je tu spousta spolků, ale to je tak vše. Umění tu podporu samozřejmě má, v současné době asi nejvíce módní a šperkový design mladých návrhářů. Panuje tu jakési zabydlení se dadaismu. Švýcaři jsou více kutilové, než umělci. Visí tu tuny nabídek na kurzy keramiky, kreslení, focení, ubrouskové techniky, práce se dřevem atd. od uměleckých škol a hlavně od soukromých institucí.

A co Tvé další zájmy? Tam u vás budete mít hodně sněhu, lyžuješ?:-)

Lyžování se mému stylu "zadkem vpřed" říci nedá, ale to, co dělám na sněhu,  mne baví! Bohužel se k tomu dostanu jen málokdy a když, tak to většinou skončí katastrofou. Ze sportu mne nejvíce baví plavání a volejbal. Volejbal už bohužel nehraji vůbec. Od té doby, co nejsem ve škole, k tomu nemám rozumnou příležitost. Známí nehrajou a do týmu nechci. Jinak sem tam kreslím, něco si přečtu…

...odbočme...kde bys hledala nejhlubší studnu?

Ve študákově duši:-)

V noci se Ti zdálo, že máš vytopený byt. Zkontroluješ kohoutky, než půjdeš ze dveří?

Jelikož se sem tam věcmi, jako je snář, zabývám, tak vím, že se má stát spíše opak toho, co se mi zdálo. Takže před odchodem ze dveří zkontroluji vařič:-)

...díky Katko:-) ...a teď bych se rád optal na naši pověst v Alpách...odhlasovali jsme si vstup ČR do EU, co na to tamní říkali?:-)

Na vstup se říká akorát…"hele, nebudou Čechy v EU?"

Švýcaři v EU ještě nejsou…

Švýcaři jsou patrioti, kdo má dům a je rodilý Švýcar, má stožár se švýcarskou vlajkou. Tudíž si říkají, naše dobré Švýcarsko, naše neutrální země by se měla stát součástí jednoty? Na druhou stranu pomalu, ale jistě hrabou drápkem, páč jim teče do bot. Mladší lidé by zas proti vstupu nebyli, nevadilo by jim bez komplikací cestovat a pracovat v jiných státech EU.

Jak je to ve Švýcarsku s bydlením pro mladé lidi? Je nějaká podpora ze strany státu?

Co vím, tak tu žádná podpora pro mladé lidi není. Většinou se od 19 let pracuje naplno a jenom málo lidí studuje, tak si bydlení mohou dovolit. Také se zde lidé velmi brzy stěhují z domova, ať to je do garsonky 18m2 za 700 franků (průměrný plat je 3500 franků). Lidé, aby se uživili a mohli mít byt, si mohou dovolit dát třetinu platu na bydlení. Jídlo je velmi drahé a také daně a pojištění stojí za to. Pro studenty samozřejmě existují stipendia. Bohužel je to v poslední době s pracovními místy tak mizerné, že se lidé pomalu musí obracet na sociálku - ale to nemá nic společného s věkem.

Abychom se navrátili k focení, vystavuješ své fotografie také mimo Totem? Jak jsi Totem objevila, co se Ti na něm líbí a co nikoliv?

Ano, vystavuji také jinde a hlavně na českých stránkách (výstavy jsem měla zatím jenom ve Švýcarsku, zatím). Zúčastňuji se pravidelně fotosoutěže na fotoobchodu. Jednou jsem tam poslala fotomontáž a k té mi někdo napsal: "Tohle je tak na Totem, ale ne sem". No tak jsem se tedy na Totem mrkla a poslala sem koláž.
Pochválila bych na Totemu všeobecně, že se dá u příspěvku komentovat, hodnotit i diskutovat, což u jiných stránek není. Buďto se smí napsat jedna krátká připomínka nebo jen hodnotit, což nikomu ve vývinu moc nepomůže.
Vylepšila bych snad pouze totemácký banner a asi lepší témata soutěže.

Co Tě dokáže nejvíce zamrzet a co Tě potěší?

Nejvíce zamrzet mne dokáže, když mě zklame reakce druhých nebo když zklamu sebe či druhé. Nejvíce potěšit…hm? Toho je strašně moc a nic není doopravdy na špičce. Jde to od deště se sluníčkem až po zájem druhých po mé osobě…hm, asi takové nonstop potěšení je, když někoho dokáži rozesmát. Nejvíce naštvat mne dokáží lidé…