Čtu tvoje slova mezi řádky,

z hospody kráčím, bojím se hádky.

Mumlaje slova soucitu,

opilý Amorek sedí tu.

Vyhaslá láska je mezi námi,

obrovský přízrak hadí tlamy.

Jazykem kmitá tam a sem,

zmizela úcta, ztratil se sen.

Jdu tiše k domu prokletí,

jenž dřímá v tichu staletí.

A na zeď bílou křídou načmárám –

láska je jenom pouhý klam!