Pacient (rozpačitě): "Tak já vám teda pane dochtore nejdřív chci moc a moc poděkovat za to, že jste mi zachránil aspoň tu levou nohu."

Lékař (ťuká tužkou o psací stůl, vážně): "Ano, ano. Bylo to s vámi hodně vážné. Až jsem měl strach, že přijdete o obě nohy v poměrně krátkém časovém rozmezí. Nu... všechno zlé je pro něco dobré, takže si, doufám, budete propříště pamatovat, že usínat namol ožralý před bránou střešovické vozovny se nevyplácí."

Pacient (dojatě, chvějícím se hlasem): "Já jsem vám tůze vděčnej, pane dochtore. Co já bych si bez nohouch počal? Stará povídala - vem panu dochtorovi nějaký vajíčko, med, nebo aspoň metrák zemáků... ale já nevěděl, estli se to eště ´neska dělá."

Lékař (vrtí hlavou, nesouhlasně): "Žádné naturálie nepřijímám! Za své služby jsem dostatečně placen vedením nemocnice, za přímé spoluúčasti VZP!"

Pacient (huhlá): "¨Dyž já jsem u hornický."

Lékař (překvapeně): "Aha... aha. No, tak... to jste mohl vzít aspoň litr toho medu, ale když jste ho nevzal... taky dobře."

Pacient (ještě rozpačitěji): "A když už se tak bavíme o tý noze, co jste mi musel uříznout... já nechci vypadat jako nějakej nevděčnej... tento, ale přece jenom mi to nedá, abych se nezeptal."

Lékař (s lehkým úsměvem): "Zajímá vás, jestli se uřezané nohy pohřbívají extra? Jako toho dědouška v tom filmu? No, řeknu vám pravdu - nepohřbívají se, pálí se to jako biologický odpad. Vyvážíme to v takových velkých pytlích."

Pacient (otře si nos rukávem, plaše): "Tak to jsem zrovna vědět nechtěl. Mě je docela buřt, co jste udělali s tou ufiknutou haxnou, já bych...(trochu kurážněji) ...bych chtěl vědět, proč jste mi tam místo ní přišil to, co jste mi tam přišil... k tomu pahejlu, víte."

Lékař (překvapeně): "Prosím?"

Pacient (opakuje, rázněji než prve): "No, ´ste mi tam něco přišil, že jo. A není to noha. Tak co to sakra je?"

Lékař (plácne se do čela): "Aha! Už vím! (s údivem) Vy snad nepoznáte, co to je???"

Pacient (lehce rozpačitě): "Já bych řek´... že to skoro vypadá... jako ruka. Jo?"

Lékař (kývne): "Samozřejmě. Je to ruka. Je to mužská levačka, abychom byli přesní. V jednu chvíli jsem se už skoro bál, že to nepoznáte... a to bych vás pak musel v rámci vaší rekonvalescence doporučit na lázeňský pobyt v Kroměříži, ha ha (nuceně se směje)."

Pacient (snaží se o kurážný tón): "V Kroměříži mám švagra. Tam není venkoncem nic zajímavýho. Ale proč jste mi tam tu ruku našil... to bych jako rád věděl."

Lékař (vážně): "Podívejte. Věc se má tak. Vám byla amputována noha, čili - byl jste bez ní. Ale lidské tělo bez jedné nohy vypadá jaksi nekompletně. Já to musím vědět - co já už jich viděl! A aby byl výsledný defekt co nejmenší, snažíme se na uprázděná místa umisťovat náhradu."

Pacient (nechápavě): "Ale proč ruku? Proč ne nohu?"

Lékař (mávne rukou, s opovržením): "To by bylo příliš fádní. V medicíně nesmíme ustrnout na místě. Musíme být progresívní. Pokrokoví. Nohu! Pch! To napadne každého, našít místo nohy nohu! Ale jak je to neoriginální... zastaralé... já přišel konečně s trochou invence do té zasmrádlé, zapšklé plastické a estetické chirurgie! Abyste věděl, jednou se o mně bude psát ve všech skriptech pro mediky!"

Pacient (zatvrzele): "To je možný, ale... mě tam ta ruka překáží. Chodit se po ní nedá... jen tam tak visí... a vypadá to blbě, si nedovedu představit, že bych s tím šel třeba do bazénu... nebo že bych s tím lez´ v noci do ložnice za svojí starou. Tak jsem vás chtěl poprosit, jesti byste mi tu ruku zasejc nevodpáral."

Lékař (zhroutí se v slzách): "Nevděčníci! Jeden jako druhý! Ten pitomý oficír, co se mi tu včera vztekal, proč prý jsem mu místo ucha, které mu ukousl služební pes, našil nos! Prý mě bude žalovat! Ničemu nerozumíte! Jste barbaři! Primitivové! Co je na tom za pokrok, mít dvě uši? Stejné uši? Nebo dvě nohy??? Přežitek!!! Estetická chirurgie se musí vyvíjet! Nedávno jsem viděl na ulici ženu. Byla krásná. Ale byla by ještě krásnější, kdyby měla jedno ňadro na krku a druhé v podpaží. Dejte mi čas a skalpel... a já změním svět k lepšímu. Párovost orgánů je ordinérní. Symetrie je přežitek. Co já bych dokázal třeba na nějaké švýcarské klinice!!! Jenže tu trčím na okrese jako nějaký nýmand a kdybych nebral noční na pohotovosti, nemám pomalu ani na tramvajenku! Jak jste přízemní... všichni!" (rozpláče se)

Pacient (couvá ze dveří, velmi rozpačitě): "Tak já... abych snad přišel jindy... s tim... medem, asi, že jo."