Život je tramvaj zastávek

ztichlých uliček

rušných tříd

nastoupíš v depu

za tikotu hodin

snad s rozbřeskem dne

snad s koncem noci

snad s poledním sluncem

vyjde s tvým hlasem křik.

Tak jedeš tramvají

s úsměvem na tváři

s průvodčím za zády

cítíš se pán.

Ručičky točí

kolotoč dětství

za zadním oknem

opouštíš ráj.

Pak sám šlapeš na pedál

v čepici průvodčí

silnější světa

sobě se zdáš.

Sem tam si zacinkáš

míjíc své mládí

v poznání světa

míříš si dál.

Zastávek ubývá

k cíli je blíž

před tebou v tunelu

leskne se kříž.

Brzdy se zadřely

prachem tvých bot

nezvolní tempo

určených not.

Snad únavou v podvečer

usne tvá trať

snad paprsky sluneční

jen výkřik zachytí

živote

byl jsem tu rád.