Na těle na duši

zraněná jsem

žiji kdes hluboko

tichý svůj sen.

Zápasit s časem

věčný je boj

vyhrát se nedá

jen ještě mě poj!

Až odkráčím sama

za samet temný

mé věčné drama

se naplní v tom dni.

Snad usnu tiše

bolesti vzdálená

ve hrané pýše

životem znavená.

Proč sklonek bytí

má tak zlou tvář

jak vlci lítí

v maskách má zář.

Kolotoč divadla

neztrácí dech

autory dramatu

nečeká pech.

Jen nad svým dílem

se radostí zpíjejí

špičaté podpatky

v hřbet jeho vrývají.