|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Už je to 13 podzimů...
Přesto odpustit neumím.
Snad, že příliš jsi mi vzal.
Anebo proto, že brát jsi nikdy nepřestal.
Zůstaly tupé nůžky,
co škubou chvíle tam,
kde nikdo by to nečekal
Tak přes všechny roky bolíš stále dál.
Jsi mistrem tisíce selhání...
v hnízdech jiných,
potěšení hledáš
v množství, jako by samoty ses bál.
Uprostřed hromady opuštěných zdí
zrcadla sám na sebe
raději ses nikdy nezeptal.
Jemu těžko by jsi lhal.
Já lituji těch let...
Vlastně nemám na co vzpomínat,
jen vítr, trní, pustý hrad.
To krásné ze mě neurvale vytrhals.
Pak dlouho, dlouho musela jsem spát,
než po stopách slz
se k mému srdci prosekal,
se širokým úsměvem, opravdový král.
|
|
|
