když je v horách ošklivo (úryvek z deníku)

Před polednem se ochladilo, my zalezli do stanů a už jen poslouchali, jak ostatní odcházejí do údolí. Kolem půl druhé sněžení zesílilo. Ve stanu je sedm stupňů, vlhko. Venku padá mokrý sníh, který ale na suti hned taje. Čas se hrozně vleče, zda zítra budeme moci jít do C2 není jasné. Většina stanů, které tu stály při našem příchodu, je pryč. Jenom včera odpoledne přišli nějací dva Němci a zastanovali nedaleko. Jinak všichni ostatní odcházejí. Přečetl jsem jeden ze svých z webu stažených článků. Další si nechám zase na jindy, musím jimi šetřit aby mi vydržely co nejdéle.

Když je takové počasí a člověk se nudí, honí se mu leccos hlavou. Má pochybnosti o smyslu celé akce, přemýšlí o tom, zda se vůbec ještě dostane do C2, nebo bude muset věci, které tam vynesl, odepsat. Vrchol je někde nekonečně daleko, málo významný vedle aktuálnějších problémů. Ale rozum napovídá, že ačkoli se sezóna už chýlí ke konci, ještě úplně neskončila, a že nám zbývají ještě dva týdny – a během nich se počasí skoro jistě ještě stihne zase zlepšit. Koneckonců ošklivo je teprve druhý den, zatím si vcelku nemáme nač stěžovat… Atmosférický tlak ale už 40 hodin nepřetržitě klesá...

Večer jsme se dali do řeči s jedním Američanem, který sem dorazil předevčírem. Jeho vůdce se spojil s BC a také prý zaslechli nějakou předpověď v rádiu. Údajně se prý blíží bouře (použil slovo „storm“) a špatné počasí by mělo trvat několik dní. Ovšem co se skrývá za slovem několik, to nevěděl.