|
"Nebyl jsem přinucen sem přijít ze strachu
Přišel jsem sám od sebe
Pouhá myšlenka
V dlouhé řadě objevů
Obklopen tím samým - tebou
Někdy mne tvůj odliv zatáhne do moře
A já zemřu v zuřivé kletbě
Někdy jsme milí
Častěji dřímám
Tak daleko na pobřeží že ti kdo se snaží dosáhnout
Jsou spáleni zaživa v pekelném žáru pouště mého klidu
Tak daleko
Nikdy neslyším vodu
Pouze jednou či dvakrát za měsíc, když vidím zrcadlo
A odmítám věřit v některé věci, o kterých se říká že tu jsou
Natož v ty, o kterých se to neříká
Snažím se změnit svůj kurz
Náš je smutný
Podle mého skromného názoru
Miluji tuto planetu, velkou dobrotivou vlčici, patrona
Chvátající pomalu od čtyřdobí k červenému obru
Až budou všechny zahrady růží snědeny plamenem letícího času
Přijde za tebou…"
Když na mne pohlédneš ze svého století
Můžu ti připadat divně stavěný
Ale když větry vanou ode mne
Ucítíš mne ve tvém odrazu
Myslím, že tě cítím, ale nikdy to nebudu vědět
Jak vlaštovky odlétají a děti rostou
Chtěl jsem žít navždy
Tak jak budeš chtít ty
Chtěl jsem žít navždy
A každý to věděl
Když jsem tě zahlédl v zítřejším zrcadle
Myslel jsem, že cítím jak mi vyskakuješ z kůže
Liješ olej do mé plápolající paměti
Zaplňuješ prázdné stopy, ve kterých jsem stál
Chtěl jsem žít navždy
Tak jak budeš chtít ty
Chtěl jsem žít navždy
A každý to věděl
S padajícím deštěm, severské džungle
Zanechávajícím kapičky na listech, bombadujícím můj mozek
Slyším tě přes pokoj
A pole narcisek rozkvete
Ty jsi ta mlha
Ten mráz za tabulkami mého okna
A znovu
Pohne se a její šepot krouží
A svět se točí a říká mi, že nikdy nebudu chtít odejít
Když na tebe myslím v tomto temném století
Vždy to bude s vděčností
Že můžeme oba sdílet naději v tom že slyšíme
Že nejsme jed duše, které se ztratí
"I was not put here by anyone in fear
I came alone as me
Just an idea
in a long chain of discovery
Surrounded by the same you
Sometimes your tide pulls me out to sea
and I die in a thrashing curse
Sometimes we are kind
More often, I doze
So far up the beach that those who try to reach are burnt alive
in the searing heat of the desert of my dispassion
So far removed,
I never hear the water
'Cept once or twice a month when I see a mirror
And I refuse to believe in some of the things that are said to be here
Let alone those that are not
I'm trying to change my direction
Ours is pathetic
in my own humble estimation
I love the planet, the great benign she-wolf, benefactor
Spinning gently on towards the red giant four aeons hence
When all the rose gardens are consumed
in the flash-fire of flying time
She'll leave alone to you"
When you look at me from your own century
I may seem to be strange archeology
But when the winds blow from this direction
You may sense me there in your reflection
I think I feel you but I will never know
As the swallows leave and the children grow
I wanted to live forever
The same is you will too
I wanted to live forever
And everybody knew
When I caught you there in tomorrows mirror
I thought felt you jump out of my skin
Throwing oil into my blazing memories
Filling empty footsteps I was standing in
I wanted to live forever
The same is you will too
I wanted to live forever
And everybody knew
With the falling rain of the northern jungle
Hanging droplets on the leaves bombards my brain
I hear you across the room
A sea of daffodils spring into bloom
You are the mist
The frost across my window pane
and again
She moves her body and her whispers weave
And the world spins
And tells me that I'll never wanna leave
When I look at you on this dark century
It must always be with generosity
That we both may share the hope in hearing
That we're not just spirits disappearing | 
