|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Na název je dost času…
Když si ráno míchám kávu
často vzpomínám na tátu
jak se mnohdy divil
co v ní tak dlouho kvedlám…
Míchám přítomný čas s budoucím
dříve než se stane minulým v lógru
těžko se kdy zastaví
aby si dal kávu se mnou
jednou jsem ale ten pocit měl
v devadesátém na Strahově
to se přivalili Stouni
chvíli jsem nestál na zemi
a v davu se vznesl
v onu chvíli
strojek v hodinkách nepochopil
že si má hrát na utopence
ale on jako srdce
které to ještě nepřestalo bavit
pořád dokola
furt to samé
Bože to je k zbláznění
že jsme ještě tady
díky pořád stejnému rytmu
Bože promiň
že se rouhám
možná jsi tím chtěl něco říct
možná mi připomínáš
jak jsem si kdysi poznamenal :
Co jsem to chtěl jenom říct
já si snad nevzpomenu
co jsem to chtěl říct
něco jsem chtěl říct
jedno vím s určitostí
že jsem chtěl něco říct…
|
|
|
