|
| |
 |
|  |
Mohl bych říci...
Ještě donedávna jsem v poezii
považoval psaní o hvězdách za klišé
ale od doby
co chodím v noci sedávat
na balkón pod hradem Střekovem
mě hvězdy natolik fascinují
že vůbec pokoušet se o nich psát
považuji za nadpřirozenou neskromnost
ale kdo chce psát
ten píše
jak zvláštní je ten strach z výšek
na lešení se člověk dívá dolů
často jen z nutnosti
a z okénka letadla
natahuje krk bez meškání
z té relativity by se někdy chtělo až zvracet...
Jenomže to by nám nesmělo být líto
jídla a energie
kterou jsme použili při jeho pozření
lepší by bylo prozření
sedím však v klidu
a nic neprozírám
pouze se kochám obrazem
měsícem prosvětleného kaštanu
který vypadá
jako vystřižený z jiné planety
kde se neumírá
a kde se člověk nemusí
každý den znovu a znovu
a často ve chvíli
kdy už měl pocit
že má vyhráno
ohýbat ve stoje až pod palce u nohou
pro svou vlastní víru
aby byl také prosvětlen a prozřen.
Mohl bych říci
ještě že vždycky potkám někoho
kdo mě uklidní tvrzením
že vlastně vůbec nic nemusíme
že jsme absolutně svobodní v tom
který nerv zapne náš ctěný velín
mohl bych říci...
|
|
|
