|
Johano,
otevři své oči, ať spatříš
tu zbabělou krásu noci
abys poznala, kam patříš
nenech je uchvátit té moci
víš, že bez pomoci
křik vyprahlých hrdel neumlčí
pokrytci
bolest zubožených těl
otevři své dětské oči, ať vstoupíš
smrti v náruč bolavou
nechvátej, neustoupíš před nimi
svatý Jakub vkládá Ti do rukou
lásku nemohoucí
svatá Markéta rozpráví s hudbou Tvou
v uších Tvých mrtvých
- žiješ.
zavři své oči a jdi za teplým světlem
ať cítíš tu zbabělou odvahu moci
abys nikdy nedopadla v náruč
hnědé kápi
bez pomoci - nevíš
sípot umlčených hrdel nezachráníš
zrádci
bojovala jsi za krásu pravdy
spěchej, utíkej za svými
svatý Jakub odvrátil své oči
od Tvých
nepodávej ruce zahanbené ctnostem
modli se
je příliš pozdě věřit velebnostem
zavři své skvostné oči, Johano, ať nevidíš tu pokoru
a ť stihneš myslí utéct
červené kápi
nejsi kacířka
jsi jen.
| 
